8 C 49/2024-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 119 652,23 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 125,78 Kč od 7.11.2023 do 29.1.2024, dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 119 652,23 Kč od 30.1.2024 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 118 052,23 Kč od 30.1.2024 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 901,94 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 5.11.2021 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná prostřednictvím úvěru čerpala 136 371 Kč, které se zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 38 927 Kč, splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 23.10.2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 118 052,23 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese jeho trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobce předložil ÚS ze dne 5.11.2021 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalované až do výše 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet po 4 % z dlužné částky měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je rozvedená, žije ve vlastním bydlení, a že je zaměstnána s měsíčním příjmem 15 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalované v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má příjmy ve výši 15 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a výdaje domácnosti pak 3 100 Kč, žalovaná nemá děti. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalované vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpala celkem 136 371 Kč a uhradila zpět 38 927 Kč, a to ve splátkách v období od 9.9.2022 do 20.3.2023. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalované ze dne 23.10.2023, kde ji vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 24.10.2023. V předžalobní výzvě ze dne 27.7.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalované v této souvislosti celkem 136 371 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 38 927 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy shora uvedené.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalované předmětný úvěr splácet. Z doložených listin pouze vyplývá, že v podepsané smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená a její příjem činí 15 500 Kč měsíčně, další příjem domácnosti je pak 25 000 Kč. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu žalované (otázka příjmů domácnosti je rozporuplná, když není zřejmé, kdo má tuto domácnost u rozvedené a bezdětné žalované představovat, jaké jsou jeho či její poměry a z jakého důvodu či v jakém rozsahu by měly být zohledňovány v poměrech žalované. Z těchto kusých a nijak neosvědčených údajů rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o poměrech žalované a tedy také její schopnosti splácet úvěr. Výdaje žalované zde uvedeny nejsou, uvádí je pak pouze paušálně a bez jakéhokoliv dokladu žalobce v listině „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“, přičemž tyto jsou deklarovány ve zcela nepravděpodobné výši 3 100 Kč měsíčně. Z takto doložených důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalované, která navíc měla disponovat poměrně nízkým příjmem, který může být v deklarované výši na samé hranici možnosti úhrady základních životních potřeb. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce.7. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).8. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaná za daného stavu povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 97 444 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 136 371 Kč a úhradami žalované ve výši 38 927 Kč), když ve zbytku žalovaného