28 C 219/2025-71 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí peněžité plnění vyplývající ze spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2015, a to včetně sjednaného příslušenství a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uvedené smlouvy bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 72 měsíčních anuitních splátkách ve výši 4 040,62 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 9. 2015, přičemž úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou 22,40 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a úvěr žalovanému dne 18. 8. 2015 poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný následně přestal své povinnosti ze smlouvy řádně a včas plnit, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 23. 10. 2018 v souladu s ujednáními smlouvy a jejími součástmi prohlásila za okamžitě splatný v celé zbývající výši. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného zejména neuhrazenou jistinu ve výši 105 581,24 Kč, sjednaný smluvní úrok, smluvní poplatky a úrok z prodlení. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně zakládá na smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, jíž na žalobkyni přešla pohledávka vzniklá ze shora uvedené úvěrové smlouvy.3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu pro částku 12 055 Kč (jistinu včetně kapitalizovaného příslušenství) částečně zpět, přičemž o zastavení řízení v této části předmětu řízení již bylo pravomocně rozhodnuto. V řízení tak byl projednáván nárok žalobkyně v rozsahu odpovídajícím žalobnímu návrhu ve znění částečného zpětvzetí., právnická osoba, jednání žalobkyně k dosavadní absenci některých skutkových tvrzení doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě vyhodnocení jeho osobních a majetkových poměrů a posouzení příjmové a výdajové stránky jeho hospodaření. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru schopen své povinnosti z této smlouvy řádně plnit, což se projevilo i tím, že po uzavření smlouvy úvěr více než dva roky řádně a včas splácel.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).6. V posuzované věci byla žalovanému žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do datové schránky (náhradním způsobem) dne 25. 8. 2025, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním na den 22. 1. 2026, v předvolání byl žalovaný výslovně poučen o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavírá, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.7. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovanéhopovažují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.8. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.9. Z žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalovaného pokládají za nesporná, vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako se spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, která po formální stránce splňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném zákonem, a to na základě informací o jejích příjmech a výdajích (mj. z doložených potvrzení o příjmech, výpisů z účtu a informací z příslušných registrů), přičemž z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, úvěr byl žalované skutečně poskytnut a čerpán v dohodnuté výši. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, a žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními a všeobecnými obchodními podmínkami zesplatnila celý úvěr a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o smluvní úrok sjednaný ve smlouvě, jakož i o úroky z prodlení, případně další platby v rozsahu a výši stanovené ve smlouvě a v souladu s právní úpravou. Výše sjednaného smluvního úroku v poměru k poskytnuté jistině, době splácení a obvyklým úrokovým sazbám u spotřebitelských úvěrů na bankovním trhu není excesivní a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy, stejně tak výše uplatňovaného úroku z prodlení nepřekračuje zákonné limity.10. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva o spotřebitelském úvěru není z tohoto důvodu neplatná. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrové smlouvy nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.11. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, který se stal splatným v důsledku zesplatnění úvěru pro prodlení žalované se splácením.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce 35 889 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 280 Kč a dále náklady právního zastoupení advokátem v celkové částce 30 609 Kč.13. Náklady právního zastoupení sestávají z mimosmluvní odměny advokáta určené podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 105 581,24 Kč, a to z částky 16 020 Kč za tři úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 22. 1. 2026), každý ve výši 5 340 Kč, z částky 1 620 Kč z