8 C 155/2025-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 24 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 6. 5. 2025 až do zaplacení a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč představujících náklady na upomínky. V odůvodnění uvedl, že dne 18. 10. 2024 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč ze strany žalobce. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když neuhradila splátku splatnou dne 15. 1. 2025. Žalovaná ničeho neuhradila i přes upomínání ze strany žalobce včetně upomínky předžalobní. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy řádně zabýval schopností žalované úvěr splácet.2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru (včetně předsmluvních informací) shora uvedeného čísla vyplynulo, že tuto uzavřeli účastníci řízení, když jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit 12 měsíčních splátek po 3 675 Kč konče dnem 15. 10. 2025, čímž měla splatit sjednané úroky ve výši 44 100 Kč. Posledním dnem je pak splatná i jistina. (čl. 4.4., 4.8. a 5.1. smlouvy). V čl. 5.4. smlouvy byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za upomínku. Součástí smlouvy je též pasáž označená jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde je uvedeno, že příjem žalované činí 28 000 Kč (příjem nalezený na bankovním účtu ale činil 55 000 Kč), náklady na bydlení prohlášené žalovanou činí 15 000 Kč, náklady na potraviny činí 6 000 Kč, finanční závazky činí 8 000 Kč, resp. 7 070 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne 18. 10. 2024 vyplynulo, že žalobce na bankovní účet označený v předmětné úvěrové smlouvě převedl 24 500 Kč, přičemž ve stejný den z tohoto účtu obdržel 1 Kč. Dále žalobce předložil dvě upomínky ze dnů 20. 1. 2025 a 5. 2. 2025, které adresoval žalované ohledně dlužných splátek z předmětné úvěrové smlouvy. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 21. 4. 2025 adresovaná žalované, jež byla dle podacího lístku odeslána stejného dne.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 18. 10. 2024 na bankovní účet žalované 24 500 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce neuvedl žádná tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což je jeho primární povinností, nicméně pro úplnost soud dodává, že k dané okolnosti nedoložil ani žádné relevantní důkazy, když není zřejmé, jakým způsobem byly získány údaje o poměrech žalované uvedené ve smlouvě, když tyto nejsou bez dalšího věrohodné, uvádějí několik zcela odlišných rozpětí příjmů a výdajů žalované, součet výdajů pak převyšuje nejnižší příjem, který měla sama žalovaná deklarovat. Žalobce žádné objektivní podklady k poměrům žalované nedoložil, přičemž mu jistě nic nebránilo předložit alespoň výpis z bankovního účtu žalované, který měl dle smlouvy zkoumat. Není tedy zřejmé, že žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP a soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23. 5. 2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 24 500 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy (poplatky za upomínky, jejichž odeslání žalobce ani nedoložil) žalobu zamítl. Žalobce uvedl, že se žalovaná dostala do prodlení až se splátkou splatnou dne 15. 1. 2025, po níž následovala první upomínka. Této splátce dle smlouvy předcházely dvě splátky po 3 675 Kč splatné dne 15. 11. 2024 a 15. 12. 2024, které tedy má soud s ohledem na výše uvedené za žalovanou uhrazené a v daném rozsahu úhrad ponížil jistinu, kterou je žalovaná povinna uhradit, na výsledných 17 150 Kč. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 020 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen tarif) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Dle § 137