8 C 24/2025-44 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit mu 54 597,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 813,08 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 597,30 Kč za dobu od 2. 8. 2024 až do zaplacení a úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 52 497,30 Kč za dobu od 2. 8. 2024 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že tuto podává z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytovat k jeho příkazu peněžní prostředky až do výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto vracet spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Jelikož žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a pohledávku jako celek zesplatnil ke dni 4.5.2024. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.7.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě, k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., nechť doplní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i přes výstrahu částečného neúspěchu ve věci ničeho nad rámec žaloby a níže specifikovaných důkazů nedoplnil.3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené mezi shora uvedenou společností a žalovaným dne 30. 10. 2023 (včetně ceníku), že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem 12,99 % ročně. Z dopisu ze dne 2. 4. 2024 vyplynulo, že tento adresoval právní předchůdce žalobce žalovanému s tím, že jestli nevyrovná dluh na splátkách předmětného úvěru, tento se stane splatným ke dni 4. 5. 2024. Z dopisu ze dne 4. 5. 2024 vyplynulo, že tento adresoval právní předchůdce žalobce žalovanému s tím, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru. Z oznámení ze dne 19. 8. 2024 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informoval o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 19. 8. 2024. Z výpisu čerpání a splátek a účtu žalovaného za období od října 2023 do 1. 8. 2024 vyplynulo, že žalovaný na základě předmětné smlouvy čerpal od právního předchůdce žalobce 50 000 Kč, v dané souvislosti pak uhradil 2 754 Kč. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 28. 9. 2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 7. 2024 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč a uhradil zpět pouze 2 754 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle zákona o SP. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce zkoumání úvěruschopnosti ani netvrdil, v daném ohledu nedoložil žádné důkazy, a to i přes výslovné poučení soudu dle § 118a o.s.ř. Jelikož pak tedy nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru splnil své povinnosti uložené v § 86 zákona o SP, je třeba na předmětnou smlouvu nahlížet jako na neplatnou dle § 87 zákona o SP.7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 50 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 2 754 Kč na výsledných 47 246 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, zaslání upomínek).8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 730 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 3 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány čtyři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání soudu). Dle § 13 odst. 4 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze s