1 C 367/2025-75 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí jednak částku 75 600 se zákonným úrokem z prodlení od 19.9.2024ve výši 12,75 % z 75 600 Kč.Podle žaloby žalobkyně jako česká obchodní společnost mj. poskytuje nebo zprostředkuje spotřebitelské úvěry. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, uvedla své telefonní číslo , tel. číslo, emailovou dresu, poskytla fotokopii svého dokladu totožnosti a žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Ověřila si bankovní účet žalované a transakce, které byly vykonány na účtu žalované. Žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s požadovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu zaslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. K uživatelskému účtu měla přístup jen žalovaná. Žalobkyně úvěr žalované vyplatila dne 11.7.2022 na bankovní účet č., č. účtu, . Úvěr nebyl žalovanou uhrazen. Uzavřela přitom s žalobkyní dne 11.7.2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 43 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 18.9.2024. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou sankci 500 Kč. Byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše sankce tak činí 2 500 Kč. Podle Smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 30.100 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 30 100 Kč, ze smluvní pokuty 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru 43 000 Kč. Podání žaloby předcházelo odeslání předžalobní upínky odeslané právním zástupcem žalobkyně dne 4.2.2025, předtím byl bezúspěšně proveden pokus kontaktovat jí telefonicky. Celková výše nároků je 75 600 Kč nejpozději splatných 18.9.2024.Žalovaná ve svém odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu na čl. 49-54 se vyjádřila tak, že v daném případě mělo dojít její osobě k půjčení 43 000 Kč, kdy se však dostala do těžké životní situace a s obtížemi zvládala hradit potřeby k běžnému životu. Ocitla se ve složité finanční situaci a nezvládala splácet zálohy za energie, nájemné a jiné základní potřeby, a proto si myslela, že tuto skutečnost vyřeší úvěrem, což byl chyba a dostala se do ještě větších problémů. Obrátila se tedy na pomoc na dluhovou poradnu, která se jí snažila podat pomocnou ruku. Nárok žalobkyně uznat nemůže, protože nejde o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Neplatnost je dána vedle samotného nedostatku právního jednání samotného i hrubým rozporem parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Pokud jde o samotný kontraktační proces, prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání, a proto je smlouva neplatná. S odkazem na rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, je třeba uvést závěr, že prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Okresní soud ve , adresa, pak mj. uvedl, že „při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že z žalobkyní předložených listin nebylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy, která měla být smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl.o.z. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách její právní předchůdkyně byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Na přiložené smlouvy o úvěru ze dne (datum) chybí podpis žalovaného a není z ní zřejmý ani jiný způsob jeho akceptace. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal, odeslal ze svého bankovního účtu verifikační platbu a potvrzením pomocí hesla odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, však neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru, a že jí projevil skutečně žalovaný“. Obdobně Okresní soud v , adresa, -pobočka , adresa, v rozhodnutí čj. , spisová značka, z 8.112021 uvedl: „ V daném případě žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzení , že uzavřela dne (datum) s žalovanou smlouvu o zápůjčce, kdy poskytla žalované finanční prostředky na účet č. (bankovní účet), a to dne (datum). Z předložených listinných důkazů však soud nemá za to, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, když soudu nebyly předloženy žádné důkazy ohledně uzavření smlouvy. Listina označená jako smlouva o zápůjčce toto nedokazuje, neboť soudu nebyl předložen žádný důkaz ohledně skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu pod (příjmení) kódem (číslo). Smlouva neobsahuje jiný projev vůle žalované, ze kterého by bylo patrno, že došlo ke vzniku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou“. Na základě způsobu údajného kontraktačního procesu popsaného žalobkyní nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že k dané předložené smlouvy skutečně nezměnitelným způsobem žalovaná daný prostředek identifikace prokazující její akceptaci připojila, žalobkyně též neprokázala věrohodně, že vyslovila souhlas s tím konkrétním zněním smlouvy, které jí mělo být následně zasláno. Žalobkyní samotný způsob uzavírání smluv na dálku prostřednictvím webového portálu nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady(EU) č.910/2014 ze dne 23.7.2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES(eIDAS).Při uzavírání úvěrové smlouvy žalovaná nedokázala správně vyhodnotit dopady podmínek nabízené zápůjčky. Neměla dostatečné zkušenosti ani informace o finančním trhu a v důsledku toho podepsala smlouvu, která je s ohledem na výši odměny žalobkyně nemravná. Půjčila si 43 000 Kč, když odměna ze smlouvy byla sjednána za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dnů. Úroková sazba je tedy jednouchým dovozením 365 % ročně. Žalovaná na čl.. 51 cituje ust. § § 4, 419, 433 odst.1, 580, 1798 odst.1,2, 2395, 2991, 2993 a 1968 obč.zák. Podle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 1752/2011, při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou(více) stranného právního úkonu, sledovali. Má za to, že již samotný fakt neakceptovatelné vysoké výše v nich sjednaných úroků způsobuje neplatnost smlouvy. Není schopna částku dluhu 43 000 Kč zaplatit najednou, žádá o splátky 1 000 Kč měsíčně. Navrhuje moderaci úvěrové smlouvy, aby nebyla její ustanovení v rozporu s dobrými mravy a soud sám stanovil výši úrokové sazby. Judikatura připustila, že nepřiměřeným úrokem nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, pokud je tento přesah ještě omluvitelný rizikovostí transakce pro poskytujícího, zejména v případech, kdy je smlouva uzavírána mezi fyzickými osobami a dlužníkem je osoba nacházející se v obtížné finanční situaci. Tato judikatura je použitelná i pro závazky vzniklé za účinnosti občanského zákoníku z roku 2012 s odkazem na rozsudek sp.zn.32 Cdo 1490/2019, v němž NS ČR přijal závěr, že i podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst.2 a § 547 obč.zák. a že postavení dlužníka jako podnikatele jej takové ochrany nezbavuje. Bez ohledu na to, že pro podnikatele je v ustanovení § 1797 obč.zák. zapovězeno požadovat zrušení smlouvy podle ust. § 1793 odst.1 obč.zák. (neúměrné zkrácení) nebo se dovolávat neplatnosti smlouvy podle ustavení § 1796 obč.zák.(lichva), Nejvyšší soud ani v poměrech nové právní úpravy neshledal důvod zbavovat podnikatele ochrany proti excesívním ujednáním. A byť se rozsudek týká výše nároku na úrok z prodlení, má za to, že tento závěr lze vztáhnout i na jiné smluvní nároky, tedy i na úrok. Výše smluveného poplatku jakožto úroku z úvěru je třeba porovnat s běžnými úroky poskytovaným tomto období bankami, kde dle údajů ČNB byla tato sazba v červenci 2024 7,08 %. Sazba žalobkyně vypočtená z údajů smlouvy tedy více než padesátinásobně přesahuje úrokovou sazbu obvykle poskytovanou bankami v době sjednání smlouvy.