28 C 109/2026-58 – Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí ve výroku shora uvedenou částku s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o poskytování služby , Anonymizováno, účet a související smlouvy o úvěrovém a splátkovém limitu, na jejichž základě se zavázala poskytnut mu až do úvěrového rámce úvěr, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky řádně a včas splácet, což však řádně neplnil, a dostal se tak do prodlení se splatnými závazky vyúčtovanými za období květen až červenec 2024. Pohledávka z uvedeného právního vztahu byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně za žalovaným dluh v celkové výši 36 998,12 Kč, sestávající z dlužné jistiny jednotlivých vyúčtování, poplatků, smluvních pokut a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dlužnou částku žalovaný žalobkyni neuhradil ani k předžalobní výzvě.3. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 5. 2026 v 9:50 hod. Žalovanému bylo dne 27. 4. 2026 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.5. Žalobkyně u jednání doplnila, že že před uzavřením smlouvy o splátkovém limitu a smlouvy ke službě , Anonymizováno, účet právní předchůdkyně žalobkyně detailně šetřila příjmové i výdajové poměry žalovaného za dobu nejméně tří měsíců předcházející uzavření uvedených smluv. Žalovaný předložil výpisy z běžného účtu za tři předcházející měsíce, pracovní smlouvu prokazující hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, nájemní smlouvu, prohlášení o vyživovací povinnosti a dále doložil především výpisy z účtu, strukturu svých pravidelných výdajů. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zdráv a neměl žádné závazky po splatnosti. Takto zjištěné skutečnosti předchůdkyně žalobkyně dále prověřila způsobem popsaný v žalobě. Čerpání úvěru probíhalo tak, že předchůdkyně žalobkyně do úvěrového limitu uhradila kupní cenu žalovaným zakoupeného zboží či cenu jím zkonzumovaných služeb. Jednotlivé úhrady představující čerpání úvěru vyplývají z vyúčtování založených ve spise, které žalobkyně činí součástí žalobních tvrzení. Úvěrová smlouva byla uzavřena řádně a její obsah není v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb. ani ustanovení § 1769 o. z. či dobrými mravy, neboť RPSN činí 35,8 % a úrok z úvěru cca 30 % ročně. Tyto hodnoty jsou sice vyšší, ale stále přiměřené u společností poskytující nebankovní úvěry. Po doplnění žaloby žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).7. V posuzované věci byla žalovanému žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 27. 4. 2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byl žalovaný výslovně poučen o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavřel, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.8. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.9. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.10. Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalovaného považují za nesporná, vyplývá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytování služby Twisto účet a na ni navazující smlouvy o splátkovém limitu, na jejichž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec, který žalovaný čerpal. Tyto smlouvy po formální stránce splňují náležitosti stanovené právní úpravou spotřebitelských úvěrů.11. Před uzavřením uvedených smluv právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném zákonem, a to zejména na základě údajů o jeho příjmech a výdajích, které doložil výpisy z bankovního účtu za předchozí tři měsíce, pracovní smlouvou potvrzující trvalý pracovní poměr, nájemní smlouvou a údaji o vyživovací povinnosti, jakož i na základě informací z příslušných registrů a interních scoringových modelů. Z výsledků tohoto posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Současně bylo zjištěno, že žalovaný byl v době uzavření smluv bez závazků po splatnosti a nevykazoval známky platební neschopnosti.12. Čerpání úvěru probíhalo tak, že právní předchůdkyně žalobkyně hradila za žalovaného v rámci sjednaného úvěrového limitu ceny jím uskutečněných nákupů a služeb; jednotlivá čerpání jsou doložena vyúčtováními založenými ve spise. žalovaný se zavázal čerpané prostředky řádně a včas splácet, což však nečinil, a dostal se tak do prodlení s úhradou jednotlivých vyúčtování splatných v období od června do srpna 2024.13. Smluvní ujednání o úrocích a nákladech úvěru, včetně RPSN přibližně ve výši 35,8 % a úrokové sazby kolem 30 % ročně, nepřekračují obvyklý rámec spotřebitelských úvěrů poskytovaných nebankovními subjekty, a nejsou tak v rozporu se zákonem ani dobrými mravy. V důsledku prodlení žalovaného vznikl dluh sestávající z nesplacené jistiny, sjednaných poplatků, smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení v celkové žalované výši, který žalovaný ani přes výzvy k úhradě a předžalobní výzvu neuhradil.14. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouvy o spotřebitelském úvěru nejsou z tohoto důvodu neplatné. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrových smluv nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či