Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 272 682,19 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 20 715,37 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 387,45 Kč, dále smluvním úrokem ve výši 12,10 % ročně z částky 269 635,19 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z téže částky od 17. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že uplatněná pohledávka jí náleží na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 10. 2025 se společností , právnická osoba, ., která byla původním věřitelem žalované. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 28. 8. 2023 smlouvu o , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 287 000 Kč za účelem konsolidace jejích stávajících závazků. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit smluvní úrok ve výši 12,10 % ročně a další platby sjednané ve smlouvě a souvisejících podmínkách. Banka svou povinnost splnila a úvěr žalované poskytla, což žalobkyně dokládá výpisem z účtu. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS a kontrolou dalších veřejně dostupných evidencí, včetně insolvenčního rejstříku a databází , právnická osoba, , a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by poskytnutí sjednaného úvěru bránily. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k následkům případných vad při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně přestala úvěr řádně splácet, v důsledku čehož banka v souladu se smluvními a produktovými podmínkami dne 14. 4. 2025 přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 269 635,19 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 715,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 387,45 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 047 Kč. Přestože byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, svůj závazek ani v dodatečné lhůtě nesplnila, a proto se žalobkyně domáhá jeho zaplacení soudní cestou.3. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 18. 6. 2026 ve 14:00 hod., právnická osoba, nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání doručeno více než deset dnů přede dnem jednání a byla řádně poučena o následcích svého nedostavení se. Žalobkyně, jejíž zástupce byl u jednání přítomen, nejprve doplnila, že předchůdkyně žalobkyně dále zkoumala úvěruschopnost žalované i nad rámec informací vyplývajících z registru klientských informací, když vycházela rovněž z výpisů z bankovního účtu žalované nejméně za dobu tří měsíců před uzavřením smlouvy. Hodnotila jak příjmy žalované, a to i dle pracovní smlouvy, tak výdajovou stránku jejího hospodaření, kterou porovnala i s obvyklými výdaji vyplývající ze zprávy , právnická osoba, . Úvěrová smlouva sama pak neodporuje ustanovením spotřebitelského práva, neboť zápůjční úroková sazba činí 12,10 % ročně a RPSN 12,78 % ročně. V kontextu doplněných tvrzení a neomluvené absence žalované navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).7. V posuzované věci byla žalované žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 1. 6. 2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byla žalovaná výslovně poučena o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaná první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškala a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavírá, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.8. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.9. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.10. Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalované pokládají za nesporná, vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou jako se spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, která po formální stránce splňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v rozsahu požadovaném zákonem, a to na základě informací o jejích příjmech a výdajích (mj. z pracovní smlouvy, výpisů z účtu a informací z příslušných registrů), přičemž z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, úvěr byl žalované skutečně poskytnut a čerpán v dohodnuté výši. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o smluvní poplatek a úrok sjednaný ve smlouvě, jakož i o úroky z prodlení, případně další platby v rozsahu a výši stanovené ve smlouvě a v souladu s právní úpravou. Výše sjednaného smluvního úroku v poměru k poskytnuté jistině, době splácení a obvyklým úrokovým sazbám u spotřebitelských úvěrů na bankovním trhu s rizikovým splácením není excesivní a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy, stejně tak výše uplatňovaného úroku z prodlení nepřekračuje zákonné limity.11. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva o spotřebitelském úvěru není z tohoto důvodu neplatná. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrové smlouvy nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.12. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 481,99 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 908 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 9 420 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 272 682,19 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 6. 2026 částka 1 490,24 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 218 ujetých km v částce 2 080,48 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 970,24 Kč ve výši 8 603,75 Kč.14. Přisouzenou pohledávku i náklady řízení je žalovaná dle § 160 odst. 1 o.s.ř. povinna uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů, když pro stanovení lhůty delší soud v okolnostech projednávané věci ani v poměrech žalované neshledal opodstatnění. Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je jako advokát platebním místem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).