28 C 41/2026-86 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2026 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí peněžité částky představující splatné pohledávky ze tří spotřebitelských úvěrových smluv, a to včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Konkrétně se jednalo o nároky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , uzavřené dne 26. 6. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, , ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 28. 1. 2024, a z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , uzavřené dne 5. 3. 2025. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný z jednotlivých úvěrů čerpal sjednané peněžní prostředky, avšak své povinnosti splácet úvěry řádně a včas neplnil. V důsledku opakovaného prodlení se splátkami žalobkyně všechny tři úvěry v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila a po marných výzvách k plnění evidovala ke dni podání žaloby splatné pohledávky odpovídající neuhrazené jistině, sjednaným poplatkům, pojistnému, smluvním pokutám a příslušenství, jejichž zaplacení se v tomto řízení domáhá. Jelikož se jednalo o spotřebitelské úvěry, žaloba obsahovala rovněž tvrzení o splnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé z uvedených smluv. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti kombinací kontroly v příslušných registrech, vyhodnocením existujících závazků a platební morálky žalovaného, výpočtem tzv. MLS (částky disponibilních prostředků po odečtení mandatorních výdajů) a využitím automatizovaných scoringových a statistických modelů, které zohledňují příjmovou i výdajovou stránku spotřebitele a další relevantní osobní charakteristiky. Žalobkyně tvrdila, že tento postup odpovídá požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 a že na jeho základě byla schopnost žalovaného úvěry splácet vyhodnocena jako dostatečná. Z obsahu spisu dále plyne, že výše sjednaných úrokových sazeb a hodnot RPSN u jednotlivých úvěrů nepřekročila obvyklý rámec u spotřebitelských úvěrů poskytovaných klientům s vyšším rizikovým profilem.3. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 4. 2026 ve 13:00 hod. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání doručeno více než deset dnů přede dnem jednání a byl řádně poučen o následcích svého nedostavení se. Žalobkyně, která byla u jednání přítomna, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).6. V posuzované věci byla žalovanému žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 30. 3. 2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byl žalovaný výslovně poučen o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavřel, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.7. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.8. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.9. Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalovaného považují za nesporná, vyplývá, že účastníci uzavřeli tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to smlouvu č. , hodnota, ze dne 28. 1. 2024, smlouvu č. , hodnota, ze dne 26. 6. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, , a smlouvu č. , hodnota, ze dne 5. 3. 2025. Tyto smlouvy po formální stránce splňují náležitosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Před jejich uzavřením žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném zákonem, a to zejména na základě informací o jeho příjmech a výdajích, údajů z příslušných registrů a výsledků výpočtu míry disponibilních prostředků a scoringových modelů; z výsledků tohoto posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet. Úvěry byly žalovanému následně poskytnuty a jím čerpány v dohodnutém rozsahu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, v důsledku čehož byly úvěry zesplatněny, a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o sjednané poplatky, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení, popřípadě další platby uplatněné v rozsahu a výši stanovené smlouvami a v souladu s právní úpravou. Ze spisového materiálu dále plyne, že výše sjednaných úrokových sazeb a hodnot RPSN u jednotlivých úvěrů nepřekročila obvyklý rámec u spotřebitelských úvěrů poskytovaných na nebankovním trhu klientům s vyšším rizikovým profilem a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy; uplatněný úrok z prodlení rovněž nepřesahuje zákonné limity.10. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouvy o spotřebitelském úvěru nejsou z tohoto důvodu neplatné. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrových smluv nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.11. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 747,48 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 402 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 10 100 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)