28 C 79/2026-89 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 3. 2026 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí ve výroku shora uvedenou částku s tvrzením, že jde o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru – kontokorentního úvěru „, Anonymizováno, “ k běžnému účtu, uzavřené původně mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., která byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025. Žalované byla na základě smlouvy o úvěru poskytnuta možnost čerpat kontokorentní úvěr do sjednaného limitu. Žalovaná úvěr opakovaně čerpala, ale nesplácela jej řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností byl úvěr ke dni 22. 4. 2025 zesplatněn. Ke dni 23. 9. 2025 činila dlužná částka celkem 25 178,65 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 20 489,05 Kč, poplatků ve výši 3 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 189,60 Kč. Další úroky žalobkyně uplatňuje od 24. 9. 2025. Před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Vycházela z pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, provedla lustrace mimo jiné v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a zohlednila rovněž údaje z interních databází. Na základě vyhodnocení všech dostupných informací nezjistila skutečnosti nasvědčující neschopnosti žalované úvěr řádně splácet a neshledala důvodné pochybnosti o její úvěruschopnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná přes předžalobní výzvu svou povinnost nesplnila ani v dodatečné lhůtě.3. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 23. 4. 2026 ve 13:00 hod., právnická osoba, nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání doručeno více než deset dnů přede dnem jednání a byla řádně poučen o následcích svého nedostavení se. Žalobkyně, která byla u jednání přítomna, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).7. V posuzované věci byla žalované žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 2. 4. 2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byla žalovaná výslovně poučena o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaná první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškala a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavírá, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.8. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.9. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.10. Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalované pokládají za nesporná, vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou jako se spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, která po formální stránce splňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v rozsahu požadovaném zákonem, a jak je zřejmé z obsahu spisu, rovněž na základě informací o jejích příjmech a výdajích, přičemž z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Úvěr byl žalované skutečně poskytnut a čerpán v dohodnuté výši. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o smluvní poplatek a úrok sjednaný ve smlouvě, jakož i o úroky z prodlení, případně další platby v rozsahu a výši stanovené ve smlouvě a v souladu s právní úpravou. Výše sjednaného smluvního úroku v poměru k poskytnuté jistině, době splácení a obvyklým úrokovým sazbám u spotřebitelských úvěrů na bankovním trhu není excesivní a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy, stejně tak výše uplatňovaného úroku z prodlení nepřekračuje zákonné limity.11. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva o spotřebitelském úvěru není z tohoto důvodu neplatná. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrové smlouvy nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.12. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 908,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 400 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 178,65 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a odměna 2 140 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 090 Kč ve výši 858,90 Kč.14. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je přisouzenou částku žalovaná povinna žalobkyni uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů, když pro stanovení lhůty delší soud v okolnostech projednávané věci ani v poměrech žalované neshledal opodstatnění.15. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni, neboť je dle § 148 o.s.ř. platebním místem.