Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 8. 4. 2025 do zaplacení a dále částku 1 940 Kč.2. Nárok odůvodnila tvrzením, že poskytuje spotřebitelské úvěry prostřednictvím svých internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, na nichž si žalovaná z vlastní volby zvolila parametry úvěru a vyplnila registrační formulář, v němž uvedla své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, který udělila zaškrtnutím příslušného pole. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního čísla ze žádosti o úvěr, poskytla žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a zaplatila ověřovací platbu ve výši 1 Kč z bankovního účtu, kterou si žalobkyně vyžádala za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu.3. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že jí žalovaná k ověření výše příjmu poskytla výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní lístky, které žalobkyně k návrhu připojila, a že žalovaná byla dále lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě těchto skutečností podle žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla dne 3. 12. 2024 uzavřena podpisem prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu ve znění 98473, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo , tel. číslo, který žalovaná vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odeslala jí zpět.4. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěr poskytla žalované dne 3. 12. 2024 převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , totožný s účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba, a že platbu úvěru identifikovala variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím rodnému číslu žalované. Podle čl. 2.1.6 smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny; úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla podle čl. 2.1.7 smlouvy splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 2. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy.5. Žalovaná se podle žalobkyně dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla opakovaně upomínána; poslední upomínkou ze dne 4. 4. 2025 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 4. 2025 a vyzvána k jeho úhradě, takže se do prodlení s úhradou celého úvěru dostala dnem 8. 4. 2025. Právo na zesplatnění je podle žalobkyně sjednáno v čl. VI smlouvy. Žalovaná byla upomínána i předžalobní upomínkou odeslanou prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně.6. Uplatněná částka 14 000 Kč se podle žalobkyně skládá z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, splatných nejpozději dne 7. 4. 2025. , adresa, 940 Kč pak představuje smluvní pokutu sjednanou v čl. 4.2 písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, vypočtenou z jistiny za období od 8. 4. 2025 do dne odeslání předžalobní výzvy dne 19. 10. 2025.7. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tím účelem navrhla, aby soud učinil dotaz na , právnická osoba, ., zda byla v měsíci prosinci 2024 provedena platba na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalované nebo zda k němu žalovaná měla dispoziční oprávnění.8. Žalobkyně požadovala rovněž náhradu nákladů řízení ve výši 7 370 Kč a uvedla, že výzva k plnění podle § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř."), byla žalované odeslána dne 19. 10. 2025.9. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.10. Soud ve věci nařídil jednání na 2. 6. 2026 ve 13:00 hod. Žalovaná se k němu nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání doručeno dne 4. 5. 2026 a lhůta podle § 115 odst. 2 o. s. ř. byla zachována, a svou neúčast neomluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, jejíž zástupkyně se z jednání předem písemně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti stran.11. Z listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na čl. 27–28 p. v. spisu soud zjistil, že ji dne 3. 12. 2024 uzavřely společnost , Jméno žalobkyně, . jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z."), ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ"), a se zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník dostupné na www.rerum.cz. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný bezhotovostní revolvingový úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, bez konkrétního účelu, s úvěrovým limitem 10 000 Kč, s dnem poskytnutí 3. 12. 2024 a na dobu určitou trvající do úplného splacení jistiny. Podle čl. 2.2.6 smlouvy měla být nesplacená jistina úročena úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně a podle čl. 2.2.7 měla žalovaná splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, vždy nejpozději k 2. dni v měsíci, s tím, že jistinu může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Podle čl. 2.2.9 smlouvy odpovídají sjednané náklady na úvěr roční procentní sazbě nákladů ve výši 5 551,21 %.13. Z potvrzení o provedené platbě na čl. 14 spisu, vystaveného dne 3. 12. 2024 společností ThePay, a.s., soud zjistil, že z účtu žalobkyně vedeného u této platební brány byla dne 3. 12. 2024 v 9:28 hod. odeslána na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částka 10 000 Kč.14. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na čl. 29 spisu soud zjistil, že jím žalobkyně dne 4. 4. 2025 oznámila žalované, že pro opakované porušování smluvních podmínek došlo téhož dne k zesplatnění úvěru, že celková dlužná částka ke dni 4. 4. 2025 činí 30 307 Kč a že ji žalovaná má uhradit nejpozději do tří dnů od doručení dopisu.15. Z výpisu z účtu na čl. 30–39 p. v. spisu, který si žalobkyně opatřila dne 2. 12. 2024 prostřednictvím elektronického náhledu do bankovního účtu žalované č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., soud zjistil, že zachycuje pohyby na tomto účtu za období od července do 30. 11. 2024. Vyplývá z něj, že žalované byla vyplácena mzda od zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., a to dne 12. 7. 2024 ve výši 24 721 Kč, dne 13. 8. 2024 ve výši 26 022 Kč, dne 11. 9. 2024 ve výši 23 346 Kč, dne 11. 10. 2024 ve výši 32 573 Kč a dne 13. 11. 2024 ve výši 22 125 Kč. Ze stejného výpisu se však současně podává, že žalované byly v témže období postupně poskytnuty další spotřebitelské úvěry, a to dne 7. 7. 2024 částka 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 23. 7. 2024 částka 20 000 Kč prostřednictvím platební brány , právnická osoba, , dne 26. 8. 2024 částka 17 600 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 5. 9. 2024 částka 10 400 Kč od téže společnosti, dne 9. 10. 2024 částka 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . a dne 30. 11. 2024 částka 5 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, ’, právnická osoba, Z výpisu dále vyplývá, že účet žalované byl opakovaně přečerpán a že jí byl k 31. 7. 2024, 31. 8. 2024, 30. 9. 2024, 31. 10. 2024 a 30. 11. 2024 účtován debetní úrok, a že ke dni 30. 11. 2024 činil zůstatek na účtu 5 066,23 Kč, avšak disponibilní zůstatek pouze 66,23 Kč.16. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 5. 2026 na čl. 44 spisu soud zjistil, že majitelkou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že na tento účet byla dne 3. 12. 2024 připsána částka 14 000 Kč.17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na čl. 15–17 p. v. spisu soud zjistil, že ji dne 13. 3. 2023 uzavřely žalobkyně jako postupitelka a společnost , právnická osoba, . jako postupnice, za účasti společnosti , právnická osoba, ., a že se jedná o rámcovou smlouvu, na jejímž základě mají být postupována portfolia pohledávek žalobkyně ze smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou po splatnosti 12 a více měsíců.18. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 na čl. 18 spisu a ze seznamu pohledávek na čl. 18 p. v. – 25 spisu soud zjistil, že žalobkyně jako dlužnice dne 8. 5. 2025 požádala společnost , právnická osoba, . jako věřitelku o čerpání finančních prostředků a jako zajištění uvedla seznam svých pohledávek, v němž je pod číslem případu 310617 uvedena žalovaná s výší dluhu 30 758 Kč a s údajem o 126 dnech po splatnosti. Pohledávka za žalovanou tedy nebyla postoupena, nýbrž pouze zastavena k zajištění dluhu žalobkyně vůči zástavní věřitelce.19. Z potvrzení o podání doporučené zásilky na čl. 26 spisu soud zjistil, že společnost ZPC , právnická osoba, . potvrdila podání doporučené zásilky odesílatelky , Jméno advokátky, , advokátky, adresátce , Jméno žalované, , , adresa, , u , právnická osoba, . dne 21. 10. 2025 pod podacím číslem RR1921992000E. Na čl. 11 spisu je založena výzva k úhradě a na čl. 12–13 spisu kopie občanského průkazu žalované.20. Jiné listiny žalobkyně nepředložila. Žalobkyně se k nařízeným jednáním soudu nedostavila, a zbavila se tak možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit, jakým konkrétním způsobem před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, na základě jakých zjištěných skutečností a z jakých zdrojů dospěla k závěru, že žalovaná je schopna povinnosti ze smlouvy plnit, a označit k těmto tvrzením důkazy.21. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:22. Žalovaná uzavřela dne 3. 12. 2024 jako spotřebitelka, tedy mimo rámec své podnikatelské činnosti, se žalobkyní jako profesionální poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně a potvrzena verifikačním SMS kódem. Předmětem smlouvy byl bezúčelový nezajištěný revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč, se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny, tj. 480 % ročně, a s roční procentní sazbou nákladů ve výši 5 551,21 %. Žalovaná byla povinna hradit měsíčně pouze úrok přirostlý za uplynulé období; jistina se pravidelnými platbami neumořovala.23. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne 3. 12. 2024 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostně prostřednictvím platební brány na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Soud nepřehlédl, že podle sdělení , právnická osoba, . byla na tento účet dne 3. 12. 2024 připsána částka 14 000 Kč. Předmětem řízení je však pouze nárok, který žalobkyně uplatnila a odůvodnila skutkovými tvrzeními, a žalobkyně tvrdila a potvrzením platební brány prokázala poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, odpovídající sjednanému úvěrovému limitu. Z částky přesahující tvrzené a prokázané čerpání úvěru proto soud vycházet nemohl.24. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila; úhradu jakékoli splátky ostatně netvrdila ani žalobkyně, která jako nesplacenou označila celou jistinu 10 000 Kč. Dopisem ze dne 4. 4. 2025 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka ke dni 4. 4. 2025 činí 30 307 Kč, a vyzvala ji k úhradě ve lhůtě tří dnů od doručení dopisu. Že by žalovanou před zesplatněním vyzvala k uhrazení dlužné splátky a poskytla jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů, prokázáno nebylo.25. Prokázáno naproti tomu nebylo, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a že by z výsledku takového posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila žádost žalované o úvěr, žádné doklady o jejích výdajích a nákladech ani jediný výstup z lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, na které se v žalobě odvolávala. Jediným podkladem, který ke svému postupu doložila, byl výpis z bankovního účtu žalované opatřený den před uzavřením smlouvy, jehož obsah však závěr o úvěruschopnosti žalované nejenže neodůvodňoval, nýbrž mu přímo odporoval.26. Z tohoto výpisu totiž bylo zřejmé, že žalované byly v průběhu pěti měsíců předcházejících uzavření smlouvy poskytnuty nejméně další spotřebitelské úvěry v celkové výši 61 000 Kč od pěti různých poskytovatelů, naposledy pouhé tři dny před uzavřením posuzované smlouvy, že žalovaná svůj bankovní účet opakovaně přečerpávala a byl jí každý měsíc účtován debetní úrok a že jí ke dni 30. 11. 2024 zůstávalo k volné dispozici 66,23 Kč. Přestože tedy žalobkyně relevantními údaji o finanční situaci žalované disponovala, úvěr jí poskytla.27. Konečně bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla toliko zastavena k zajištění dluhu žalobkyně vůči společnosti , právnická osoba, ., nikoli postoupena, a že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k plnění zásilkou podanou k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025.28. Jelikož si jednotlivá skutková zjištění z provedených listinných důkazů vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.29. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.30. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva uzavřená mezi účastnicemi dne 3. 12. 2024 naplňuje všechny znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Žalovaná ji uzavírala jako spotřebitelka ve smyslu § 419 o. z., zatímco žalobkyně vystupovala jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů. Na závazek proto dopadá jak zákon o spotřebitelském úvěru, tak ustanovení § 1810 a násl. o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.31. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána. Žalobkyně je smluvní stranou posuzované smlouvy, tedy původní věřitelkou, a nabytí pohledávky proto prokazovat nemusela. Listinami týkajícími se jejího vztahu ke společnosti , právnická osoba, . naopak dokládala, že o pohledávku nepřišla: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 je pouhou rámcovou smlouvou, na jejímž základě k převodu jednotlivých pohledávek dochází teprve předáním seznamu podle jejího čl. 2, a žádný takový seznam předložen nebyl, zatímco v seznamu tvořícím přílohu č. , hodnota, je pohledávka za žalovanou uvedena výslovně jako zajištění dluhu žalobkyně, tedy jako pohledávka zastavená. Zastavení pohledávky zástavního dlužníka postavení věřitele nezbavuje; teprve stane-li se zajištěný dluh splatným, může zastavenou pohledávku vymáhat zástavní věřitel, což v řízení zjištěno nebylo.32. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.33. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu publikované v Soudních rozhledech č. 10/2023, s. 311). Smyslem této úpravy je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a prosazení principu odpovědného úvěrování; pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.34. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když jeho schopnost splácet posoudil s odbornou péčí a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li mu úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.35. Věřitel má povinnost při získávání informací potřebných k posouzení úvěruschopnosti vycházet jak z údajů sdělených spotřebitelem, tak z informací, které si opatří z jiných dostupných zdrojů. Zjištěny musí být zejména příjmy spotřebitele, jeho náklady na bydlení, dopravu, domácnost a výživu a způsob plnění jeho dosavadních dluhů, a výsledkem musí být závěr, zda spotřebiteli s ohledem na četnost a výši splátek zůstane v jeho rozpočtu dostatek prostředků k jejich hrazení. Nepostačuje přitom analyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele, typicky příjmy, s tím, že výdaje lze předpokládat ve standardní výši.36. V projednávané věci žalobkyně těmto povinnostem nedostála, a to hned ve dvou směrech. Předně netvrdila a nedoložila, že by zjišťovala výdajovou stránku rozpočtu žalované a její dosavadní dluhové zatížení jinak než z bankovního výpisu; z jí tvrzených lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI nepředložila jediný výstup, ačkoli právě ty by o dosavadním plnění dluhů žalované vypovídaly. Především však platí, že údaje, které k dispozici měla, závěr o úvěruschopnosti žalované vylučovaly.37. Z výpisu z bankovního účtu, který si žalobkyně opatřila jediný den před uzavřením smlouvy, se totiž podávalo, že žalovaná v období pěti měsíců čerpala nejméně pět dalších spotřebitelských úvěrů v souhrnné výši 61 000 Kč, tedy více než dvojnásobek svého měsíčního příjmu, že poslední z nich čerpala tři dny před uzavřením posuzované smlouvy, že svůj účet opakovaně přečerpávala a že jí na konci listopadu 2024 zbývalo k volné dispozici 66,23 Kč. Takový obraz hospodaření nevzbuzuje pouze důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelky další úvěr splácet – vylučuje závěr, že takové pochybnosti dány nejsou. Skutečnost, že žalovaná dosahovala pravidelného příjmu ze zaměstnání, na tom nic nemění; posouzení úvěruschopnosti nespočívá v ověření existence příjmu, nýbrž v porovnání příjmů, výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů.38. K témuž závěru vede i sama konstrukce sjednaného úvěru. Při smluvním úroku 40 % měsíčně činil úrok z jistiny 10 000 Kč částku 4 000 Kč měsíčně, tj. 48 000 Kč ročně, přičemž pravidelná měsíční platba pokrývala pouze tento úrok a jistina se jí neumořovala. Žalovaná se tak zavázala hradit ze svého příjmu časově neomezenou platbu odpovídající zhruba pětině její čisté měsíční mzdy, aniž by se její dluh jakkoli snižoval. Roční procentní sazba nákladů ve výši 5 551,21 % je toho číselným vyjádřením. Za těchto podmínek se povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí neoslabuje, nýbrž naopak zesiluje.39. Soud proto uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2024 je tak podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.40. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že ujednání o smluvním úroku by neobstálo ani samostatně. Podle § 1796 o. z. kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a mravním principům společenského řádu, a v rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyložil, že nepřiměřeným je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Úrok ve výši 480 % ročně tuto míru nepřesahuje podstatně, nýbrž mnohonásobně.41. Neobstál by ani způsob, jakým byl úvěr zesplatněn. Podle § 124 ZoSÚ se splatnost úvěru, který se stal v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru, a věřitel je povinen spotřebitele před zesplatněním vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru dopisem ze dne 4. 4. 2025 s tím, že k němu došlo téhož dne, a poskytla žalované k úhradě celé dlužné částky lhůtu tří dnů; že by jí předtím poskytla zákonem požadovanou lhůtu alespoň 30 dnů, netvrdila ani neprokázala.42. Rozsah povinnosti spotřebitele je při neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ upraven oproti obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. zvláštním způsobem. Toto ustanovení je k obecné úpravě speciální v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Eventuálním návrhem žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, se proto soud samostatně nezabýval; nárok na vrácení poskytnuté jistiny žalobkyni přiznal, avšak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ jako podle úpravy zvláštní.43. Poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru je částka 10 000 Kč, kterou žalobkyně žalované dne 3. 12. 2024 vyplatila. Na tuto jistinu nebylo žalovanou ničeho plněno. Výrokem ad I. proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání soudu nedostavila a nemohla tak vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky, a vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek, má soud za to, že mezi účastnicemi není o možnostech žalované spor, a uložil jí dlužnou částku uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.44. Ve zbývající části je žaloba nedůvodná. Smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 940 Kč jsou plněním z ujednání obsažených v neplatné smlouvě a žalobkyni nenáleží. K smluvní pokutě soud pro úplnost dodává, že podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele sjednat vedle náhrady účelně vynaložených nákladů a úroků z prodlení pouze smluvní pokutu, jejíž výše je v § 122 odst. 2 a 3 ZoSÚ omezena; sjednání i uplatnění smluvní pokuty vedle plné výše smluvního úroku ve výši 480 % ročně by ostatně bylo v rozporu s dobrými mravy i tehdy, kdyby se v těchto mezích pohybovalo.45. Nedůvodně byl uplatněn i zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení. , adresa, -li spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem, nemůže se ocitnout v prodlení dříve, než tato doba – ať už dohodou stran, nebo rozhodnutím soudu – marně uplyne. Rozsudek, jímž soud lhůtu k plnění stanoví, má v tomto rozsahu konstitutivní povahu, neboť teprve jím je určena splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žalovaná se proto do vyhlášení tohoto rozsudku v prodlení ocitnout nemohla a právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. může žalobkyni vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem. Soud proto žalobu výrokem ad II. co do částky 5 940 Kč a co do celého uplatněného úroku z prodlení zamítl.46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná co do 10 000 Kč z uplatněných 15 940 Kč, tedy v rozsahu 63 %, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 37 %; žalobkyně je tak úspěšnější o 26 % a náleží jí náhrada 26 % jejích nákladů řízení.47. Při určení odměny za zastupování žalobkyně advokátkou soud vyšel z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně jako poskytovatelka standardizovaně a hromadně sjednávaných spotřebitelských úvěrů uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu proto činí sazba odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně, je-li tarifní hodnota vyšší než 10 000 Kč a nepřevyšuje 30 000 Kč, částku 400 Kč, a podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí paušální náhrada výdajů za každý takový úkon 100 Kč. Odměna požadovaná žalobkyní podle § 7 advokátního tarifu ve výši 1 740 Kč za úkon a paušální náhrada podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za úkon jí tedy nenáleží.48. Náklady žalobkyně tak sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč, tj. 1 200 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v sepisu výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a v sepisu návrhu na zahájení řízení, ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, a ze zaplaceného soudního poplatku. Zástupkyně žalobkyně není plátkyní daně z přidané hodnoty, jak žalobkyně sama uvedla v návrhu na zahájení řízení, a odměna ani paušální náhrada se proto o tuto daň nezvyšují.49. Soudní poplatek zaplatila žalobkyně v celkové výši 1 000 Kč. , adresa, Kč odpovídá poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, doplatek ve výši 200 Kč byl žalobkyni vyměřen až poté, co elektronický platební rozkaz v této věci vydán nebyl. K tomuto doplatku soud jako k nákladu řízení nepřihlédl. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. se přiznává náhrada toliko těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodů spočívajících v postupu soudu, který je ve sporu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele a zda smluvní ujednání nemají zneužívající povahu, a nikoli v důsledku jakéhokoli chování žalované; ta ostatně proti elektronickému platebnímu rozkazu ani nemohla podat odpor. Náklad, který žalobkyni vznikl nezávisle na procesním chování žalované, nelze na žalovanou přenášet.50. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí celkem 2 300 Kč a jejich 26 % představuje částku 598 Kč, k jejíž úhradě soud žalovanou zavázal výrokem ad III. s tím, že podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit ji k rukám zástupkyně žalobkyně.