58 C 34/2025-22 — Okresní soud v Chomutově

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 270 Kč od 22.1.2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.10.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 270 Kč od 22.1.2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28.11.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 270 Kč v týdenních splátkách po 455 Kč s tím, že první splátka má být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč, žádné další splátky již neuhradil. Úvěr se zesplatnil dle smlouvy neuhrazením splátky ke dni 21.1.2025. Od následujícího dne byl tedy žalovaný v prodlením celé částky ve výši. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Z předžalobní výzvy ze dne 18.2.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím advokátní kanceláře vyzývala k úhradě dluhu ve výši 23.270 Kč.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným dne 28.11.2023 podepsala smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen při podpisu smlouvy v délce trvání úvěru 60 týdnů. Výše úroku byla sjednána ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru byl sjednán ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úrokem v 60-ti týdenních splátkách po 454,50 Kč. První úhrada splátky byla dne 5.12.2023 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky.6. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o úvěru, zejména o jeho výši, celkové dlužné částky, výši splátek, výši zápůjční úrokové sazby, výši poplatku i RPSN úvěru.7. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný ve formuláři uvedl, že má středoškolské vzdělání, nemá žádné děti, nevlastní žádnou nemovitost ani vozidlo, nebyl soudně ani trestně stíhán, že již měl úvěr od společnosti. Dále uvedl, že pracuje na plný úvazek u společnosti , Anonymizováno, jako dělník s pracovní dobou na neurčito a výší mzdy 43 281 Kč. Jako výdaje uvedl životní výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum na ověření 4 860 Kč, dále nebankovní závazky ve výši 1 313 Kč. Disponibilní zůstatek tak činí 32 236 Kč.8. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil v 47. týdnu roku 2 000 Kč a pak v 50. týdnu roku 2 000 Kč, další splátku již neuhradil.9. Z podacího archu soud zjistil, že žalovanému byly zasílány dvě upomínky dne 18.2.2025.10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav :Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 28.11.2023 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, která se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.17. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, když vycházela jen z údajů uvedených jí žalovaným, aniž by je nijak ověřovala. Navíc ani samotná výdajová stránka neodpovídá realitě nákladů na bydlení v daném okrese, když nájemné se pohybuje o několik tisící víc než žalovaným uváděných 5 000 Kč. Pokud žalovaný uvádí takto nízké výdaje, měla by být zvláštní obezřetnost při úvěrování, neboť klient se jeví jako rizikový. Obezřetná by žalobkyně měla být i s ohledem na fakt, že žalovaný uváděl, že má příjem 43 000 Kč a výdaje 11 000 Kč, takže mu zůstává měsíčně 32 000 Kč, což s ohledem na výši žádaného úvěru 15 000 Kč se jeví zvláštním, neboť s takovou výší disponibilního zůstatku by ani úvěr žádat nemusel, nebo by jej mohl zaplatit jedinou splátkou. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé., stejně tak si mohla ověřit příjem žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů.. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v př