Předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhod96měsíčníchy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to počínaje dnem , datum, , přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. , jméno FO, se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 12,40 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy je pak sazebník poplatků předchůdkyně žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a dne , datum, úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne , datum, za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy. Žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně splátkovou dohodu, v rámci které výslovně uznal svůj dluh v plné výši včetně veškerých poplatků a pokut a zavázal se dluh opětovně splácet v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku zcela nesplatil. Žalovaný tedy předchůdkyni žalobkyně nadále dluží na jistině částku , částka, , úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni , datum, ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej předchůdkyně žalobkyně vyzvala k zaplacení a nabídla mu smírné řešení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní upomínce.2. , Anonymizováno, dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost , Jméno žalobkyně A, ., IČO: , IČO žalobkyně A, , se sídlem , adresa, , , Jméno žalobkyně B, /8. Usnesení nabylo právní moci , datum, .3. Vyrozuměními o přerušení řízení ze dne , datum, a , datum, , Anonymizováno, vyrozuměl účastníky, že řízení bylo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona přerušeno rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku žalovaného. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne , datum, .4. Usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud vyrozuměl účastníky, že v řízení bude pokračováno z důvodu, že insolvenční řízení vedené Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. KSUL , spisová značka, bylo pravomocně skončeno usnesením tohoto soudu č.j. KSUL , spisová značka, -B-15, které nabylo právní moci dne , datum, . Podáním ze dne , datum, , doručené soudu dne , datum, , se žalobkyně vyjádřila tak, že na podané žalobě trvá.5. Žalovaný se k věci nevyjádřil.6. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Předchůdkyně žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.7. Podáním ze dne , datum, , doručeným soudu dne , datum, , žalobkyně soudu sdělila, že eviduje celkem , hodnota, platby v rámci oddlužení od insolvenčního správce v celkové výši , částka, v období od podání žaloby do dne sepisu tohoto podání, a to dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Vzhledem k tomu žalobkyně navrhuje, aby bylo řízení, co do částky , částka, zastaveno. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.8. Výše uvedeným podáním zároveň žalobkyně doplnila žalobu, a to tak, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , když žalovaný žádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši , částka, . Předchůdkyně žalobkyně kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Žalovaný předchůdkyni žalobkyně doložil potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, , ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako zámečník ve společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , že výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila , částka, , že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 8 měsíců činila , částka, , že výše čistého příjmu žalovaného za posledních 8 měsíců činila , částka, , že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši , částka, , že bydlí v nájmu a je svobodný. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči předchůdkyni žalobkyně měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 50,59 %. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, předchůdkyně žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěr ve výši , částka, . Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného, částka normativních nákladů na bydlení/ výdaje na bydlení vydané ČSÚ a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši , částka, .9. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:10. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že tímto žalovaný žádal žalobkyni o úvěr ve výši , částka, . Žalovaný uvedl své osobní poměry, kdy tento byl svobodný, dosáhl odborného/učňovského vzdělání, bydlel v nájmu, byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou jako prodavač/prodejce, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil , částka, , celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil , částka, , ostatní nezbytné měsíční náklady , částka, , srážky ze mzdy , částka, , jiné měsíční splátky , částka, , počet vyživovaných osob byl nulový. Počet pravidelných měsíčních splátek byl 96, splátky byly splatné k 20.dni v měsíci.11. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, , příjem byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, pracovní poměr byl na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti činil , částka, . Žalovaný je svobodný, bydlí v pronájmu, podíl žalovaného na nákladech na bydlení činil 50,59 %. Dosavadní interní splátky žalovaného činily , částka, , externí splátky byly nulové, ostatní výdaje byly také nulové. Úvěr byl schválen v požadované výši , částka, . Výsledná měsíční splátka činila , částka, .12. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně vysvětlení některých pojmů byly zjištěny základní parametry spotřebitelského úvěru a nákladů spotřebitelského úvěru (celková částka , částka, , doba trvání 96 měsíců, výše splátky , částka, , splatná vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, výpůjční úroková sazba 12,40 % p. a., celková částka k uhrazení , částka, ).13. Z Formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě možnosti přečerpání a za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob splácení ze dne , datum, bylo zjištěno, že se jedná o dohodu mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným za účelem odvrácení řízení o nárocích poskytovatele, kdy celková výše dluhu činila , částka, . Podle této dohody měl žalovaný předmětný úvěr splatit v 50měsíčních splátkách po , částka, .14. Z Dohody o splátkách ze dne , datum, bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně svůj dluh ve výši , částka, , a to formou 50měsíčních splátek po , částka, , kdy první splátka měla být ze strany žalovaného uhrazena do , datum, a ostatní splátky vždy do 20. dne v měsíci.15. Z potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou s průměrným čistým příjmem za 8 měsíců ve výši , částka, a průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, .16. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , za sjednaný úrok 12,40 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve formě pravidelných 96 anuitních měsíčních splátek po , částka, měsíčně se splatností k 20. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, . Finanční prostředky byly poskytnuty bezhotovostně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila , částka, .17. Z Výpisů z úvěrového účtu č. , č. účtu, za měsíc 5, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla na tento účet připsaná částka ve výši , částka, .18. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc 1, Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl nulový a konečný zůstatek , částka, , kdy mimo jiné dne , datum, byla na tento účet připsána částka ve výši , částka, .19. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému zásilku.20. Z Oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce předchůdkyně žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, , a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že toto oznámení bylo žalovanému odesláno.21. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši , částka, se splatností k 20. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, . Finanční prostředky byly poskytnuty bezhotovostně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, uzavřela s ním předchůdkyně žalobkyně dne , datum, splátkovou dohodu, v rámci které výslovně uznal svůj dluh v plné výši včetně veškerých poplatků a pokut a zavázal se dluh opětovně splácet v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . První splátka měla být ze strany žalovaného uhrazena do , datum, a ostatní splátky vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný byl o uhrazení dluhu upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně se v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr, kde bylo uvedeno, že žije v nájmu, má odborné/učňovské vzdělání, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako prodavač/prodejce s čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši , částka, , ostatní nezbytné měsíční náklady měly být nulové, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí , částka, , srážky ze mzdy jsou nulové, jiné měsíční splátky jsou rovněž nulové. Příjem žalovaného měl být ověřen z potvrzení o příjmu.22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-, právnická osoba, . v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.27. Dle § 1958 odst. 1, 2 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.28. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.29. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.30. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.31. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 o. z.) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky v celkové ve výši , částka, . Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.32. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí své žalobní nároky, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice tvrdila, že při sjednávání smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace poskytnuté žalovaným, a to především z potvrzení o výši příjmu, kdy jeho čistý příjem za posledních 8 měsíců činil , částka, . Průměr za poslední 3 měsíce čistého příjmu činil , částka, měsíčně. V žádosti o úvěr pak žalovaný uvedl, že celkový čistý příjem domácnosti činí , částka, . Tento ověřen však nijak nebyl. Zároveň je ale třeba zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalovaného, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalovaného. Žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaný žije v nájmu. Odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl nulové, což se vzhledem k cenám potravin, energií a dalšího nejeví jako reálné. Předchůdkyně žalobkyně pak při hodnocení výdajové stránky vycházela z automatizovaných modelů. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobkyně však v tomto případě primárně využila statistické údaje bez toho, aniž by se snažila získat informace od žalovaného a tyto řádně ověřit. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného do určité míry zkoumala (zjišťovala si informace od žalovaného), avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).33. Žalovaný je za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (jistina ve výši , částka, ) poníženou o již učiněné splátky (dle tvrzení žalobkyně bylo uhrazeno , částka, , resp. , částka, ) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku v celkové výši , částka, (150 000 – 109 551,12), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.