8 C 225/2021-34 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobce ([anonymizována dvě slova]) žalovanému dne [datum] poskytl dle smlouvy [číslo] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč, když poslední splátka měla proběhnout dne [datum] (smlouva 1) a dne [datum] poskytl dle smlouvy [číslo] finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 19 488 Kč, když poslední splátka měla proběhnout dne [datum] (smlouva 2). 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že nemá dost finančních prostředků a jeho životní situace je složitá. Navíc velkou část pohledávky již uhradil. Žalovaný zároveň při jednání vznesl námitku promlčení, neboť se domnívá, že pohledávka je vymáhána opožděně. 3. Soud na základě provedeného dokazování došel k závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce dle smlouvy [číslo] částku 20 000 Kč, tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum] (smlouva 1) a dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce dle smlouvy [číslo] žalovanému částku 28 000 Kč, tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 19 488 Kč a poslední splátka byla stanovena na den [datum] (smlouva 2). Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“) aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. z.“). 5. Podle § 657 obč. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 658 odst. 1 obč. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle § 100 odst. 1 obč. z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 8. Podle § 101 obč. z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 9. Smlouvy soud posoudil jako platně uzavřené smlouvy o půjčce. Pohledávky byly platně postoupeny smlouvou ze dne [datum] (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 10. Až doposud se tedy nárok žalobce zdá být uplatněný zcela po právu, žalovaný však za řízení vznesl námitku promlčení, kterou se soud proto musel zabývat (§ 100 odst. 1 obč.z.). Běh promlčecí lhůty, která je s ohledem na charakter pohledávky tříletá, byl započat dnem, kdy právo mohlo být poprvé vykonáno, tj. prvním dnem prodlení. Poslední splátka byla stanovena v případě smlouvy 1 na [datum] a v případě smlouvy 2 na [datum], dnem následujícím se proto celý dluh stal splatným a mohlo být právo vykonáno poprvé. 11. Konec lhůty proto připadl na [datum] a [datum] (§ 101 a § 122 odst. 1, 2, 3 obč.z.), přičemž dnem následujícím, pak nastalo promlčení uplatněné pohledávky. Žaloba byla podána dne [datum]. Úroky z prodlení příslušné za období prodlení se splněním závazku až do okamžiku jeho promlčení, jsou v celém rozsahu promlčené uplynutím tří let (§ 110 odst. 3 obč.z.), přičemž úroky příslušné za období prodlení od okamžiku promlčení sledují osud jistiny a tedy je rovněž nelze přiznat (např. rozhodnutí NS ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 466/2004). Řízení ve věci pak bylo až po uplynutí promlčecí lhůty (jak jistiny, tak úroků příslušných za období do okamžiku promlčení jistiny) zahájeno dnem [datum] (§ 82 odst. 1 o.s.ř.). Za této situace soud uzavřel, že promlčené právo (dlužná pohledávka a celé její příslušenství) nelze přiznat (§ 100 odst. 1 věta třetí o.s.ř.), a proto žalobu zamítl (výrok ad I.). 12. O nákladech řízení žalovaného, který měl ve věci úplný úspěch, bylo rozhodnuto tak, že žalovanému nebyly přiznány, neboť se jich žalovaný výslovně vzdal.