26 C 106/2023-47 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 3. 8. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 15 353 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 17. 6. 2022 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (na bankovní účet č. , č. účtu, ), které se jí žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 838 Kč do dne 2. 9. 2022. Vedle jistiny a poplatku požaduje žalobkyně v souladu s uvedenou smlouvou (jejím článkem 2.3) zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to za zaslané písemné výzvy ve dnech 31. 7., 9. 9., 16. 9., 23. 9. a 2. 10. 2022. Žalovaný do dne podání návrhu uhradil na předmětný dluh pouze částku 815 Kč, z toho důvodu požaduje žalobkyně taktéž úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky (jistiny a poplatku) od 3. 9. 2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč ode dne následující po dni splatnosti zápůjčky (3. 9. 2022) do dne sepsání žalobního návrhu (2. 8. 2023); tj. celkem částky 3 330 Kč. Tuto částku (smluvní pokutu) žalobkyně snížila o jedinou (uvedenou) úhradu žalovaného a požaduje z titulu smluvní pokuty zaplatit pouze 2 515 Kč. V návaznosti na výzvu soudu upravila žalobkyně svá tvrzení uvedená v podané žalobě tak, že žalovaným byla uhrazena celkem částka ve výši 4 750 Kč (18. 7. 2022 částka 1 500 Kč a 4. 8. 2022 částka 3 250 Kč), tj. nikoli pouze 815 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal dne 13. 5. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu, a žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. tudíž soud projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Při jednáních soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti: Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 17. 6. 2022 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 4 500 Kč, převodem na bankovní účet , Anonymizováno, -, tel. číslo, /, Anonymizováno, , nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 463 Kč, to vše nejpozději do 17. 7. 2022. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že v případě prodlení žalovaného s úhradou, je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč za každou jednu zaslanou písemnou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z dodatku ke smlouvě č. , tel. číslo, soud zjistil, že dne 29. 6. 2022 poskytla žalobkyně žalovanému dodatečně peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku (spolu s poplatkem za navýšení zápůjčky ve výši 1 375 Kč) vrátit nejdéle do 17. 7. 2022. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně je mimo jiné patrné, že jejich podpisem žalovaný prohlásil a potvrdil, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, že je schopen splácet zápůjčku, že není v prodlení se zaplacením závazku vůči třetí osobě, není evidován v databázi dlužníků, zejména v insolvenčním rejstříku/centrální evidenci exekucí. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že 17. 6. 2022 byla na tento účet připsána částka 4 500 Kč a 29. 6. 2022 částka 5 500 Kč. Upomínkou z 9. 9. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 14 396 Kč a totéž učinila upomínkou ze dne 16. 9. 2022 a opakovanými výzvami k úhradě z 23. 9. 2022, 2. 10. 2022 a 17. 10. 2022, kterými se rovněž domáhala zaplacení dluhu žalovaného v částkách postupně navyšovaných o smluvní poplatky, zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vyhodnocením a odesláním upomínky. Dopisem z 26. 6. 2023, žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v částce 19 727 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů, a upozornila ho, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne (26. 6. 2023), a to doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z poštovního podacího lístku). Z obsahu provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný při sjednávání úvěru vystupoval jako podnikatel anebo v rámci výkonu svého povolání (ostatně ve smlouvě samotné je označen rodným číslem a bydlištěm).5. Na základě shora uvedených dílčích skutkových zjištění soud – po skutkové stránce – dospěl k tomuto závěru: Dne 17. 6. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 4 500 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 463 Kč (celkem 5 963 Kč), nejpozději do 17. 7. 2022. Dne 29. 6. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným písemný dodatek k této smlouvě, na jehož základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 375 Kč (celkem 6 875 Kč), nejpozději do 17. 7. 2022. Celkem tak žalobkyni dlužil na jistině 10 000 Kč a na poplatcích 2 838 Kč. Dosud žalovaný žalobkyni zaplatil v součtu toliko částku 4 750 Kč, (18. 7. 2022 částku 1 500 Kč a 4. 8. 2022 částku 3 250 Kč). Žalobkyně, při posuzování, zda je žalovaný (který nevystupoval jako podnikatel ani smlouvu neuzavíral v rámci výkonu svého povolání) schopen budoucí úvěr splácet, od žalovaného nezjistila ani neověřila žádné informace o jeho poměrech.6. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným, jenž byl založen písemnou smlouvou ze dne 17. 6. 2022 (včetně dodatku ze dne 29. 6. 2022), hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni jejího uzavření (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tzn. její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).10. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povi