26 C 25/2024-43 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 23 805 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že 1. 12. 2022 – prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, – s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , adresa, , na jejímž základě mu stejného dne poskytla úvěr na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (z něhož před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni poukázal ověřovací platbu ve výši 1 Kč). Úrok byl sjednán v sazbě 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal každý měsíc splácet úrok za uplynulé období, jistinu byl oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Jelikož žalovaný smluvní závazky porušil, žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila k 11. 4. 2023. Částku 21 000 Kč tvoří úvěrová jistina ve výši 15 000 Kč a úrok za první měsíc doby čerpání ve výši 6 000 Kč. Dále žalobkyně uplatnila dohodnutou smluvní pokutu ve výši 2 805 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 11. 4. 2023 do 15. 10. 2023) a zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč za dobu od 11. 4. 2023 do zaplacení. Žalobkyně také uvedla, že před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit a popsala způsob tohoto prověřování.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal dne 6. 5. 2024, a to v nepřítomnosti žalovaného /podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“)/. Žalovaný sice požádal o odročení jednání, avšak učinil tak (nepodepsaným) e-mailovým podáním doručeným soudu v den jednání, jímž se z účasti u jednání též omluvil, a to z důvodu „, podezřelý výraz, po , Anonymizováno, , podezřelý výraz, “. Takovou omluvu, resp. žádost o odročení jednání soud nemohl považovat za včasnou ani řádnou (doloženou). Žalovaný ani neuvedl, jakého charakteru mají být jeho , podezřelý výraz, obtíže, že mu znemožňují účast u jednání, a kdy nastaly (a proč nemohl požádat o odročení jednání dříve), a proč předpokládá, že se „snad“ bude moci jednání zúčastnit až v srpnu anebo září tohoto roku. Nadto důvod žádosti nijak nedoložil. V řízení byl koneckonců doposud pasivní a nevyjádřil se ani k žalobě, která mu byla doručena dne 14. 2. 2024. Důvod k odročení jednání tudíž soud neshledal.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Dne 1. 12. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným (klient), s využitím prostředků komunikace na dálku, smlouvu nadepsanou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , adresa, “, kterou se mu zavázala poskytnout revolvingový úvěr na dobu neurčitou, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr dohodnutým způsobem splácet s úrokem v sazbě 40 % měsíčně a poplatky dle sazebníku, přičemž sjednána byla též smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. V záhlaví smlouvy je u žalovaného uveden bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva obsahuje též ujednání, na jehož základě se stává splatný celý úvěr v případě prodlení klienta po dobu dvou kalendářních měsíců. Uvedené skutečnosti soud zjistil přímo z úvěrové smlouvy. Z potvrzení , právnická osoba, ., o platbě vyplývá, že 30. 11. 2022 byla poukázána na účet žalobkyně částka 1 Kč z účtu č. , č. účtu, , a dne 1. 12. 2022 poukázala žalobkyně na tento účet částku 15 000 Kč, přičemž obě platby byly identifikovány variabilním symbolem, tel. číslo, , který je uveden jako identifikátor platby rovněž v úvěrové smlouvě. Z dopisu ze dne 2. 4. 2023 vyplývá, že žalobkyně žalovanému oznámila, že se stal úvěr zcela splatným k tomuto dni (2. 4. 2023), a vyzvala jej k zaplacení dluhu vyčísleného ve výši 44 048 Kč do 3 dnů od jeho doručení. Z dopisu z 15. 10. 2023 vyplývá, že žalobkyně – prostřednictvím svého zástupce – žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětného úvěru v celkové výši 47 888,32 Kč ve lhůtě tří dnů a upozornila jej, že jinak již přistoupí k jeho soudnímu vymáhání; z podacího lístku je zřejmé, že zástupce žalobkyně téhož dne odeslal žalovanému doporučenou poštovní zásilku. V „žádosti o spotřebitelský úvěr“ jsou uvedeny údaje o žalovaném, např. to, že má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, a žije v domácnosti s osobou, která má také příjmy, že je žalovaný v , Anonymizováno, a jeho příjem činí měsíčně 15 629 Kč, jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč, a bydlí ve vlastním domě nezatíženém zástavním právem. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že tento účet je veden na jméno , jméno FO, , bytem na adrese žalovaného, a že na tento účet byly v měsíci září 2022 připsány částky 15 629 Kč (, Anonymizováno, pro žalovaného) a 17 207 Kč (, Anonymizováno, pro , jméno FO, ), a stejné částky (též stejně označené) rovněž v měsících říjnu a listopadu 2022. Z těchto výpisů z účtu dále vyplývá, že počáteční i konečné zůstatky na tomto účtu byly vždy v uvedených měsících záporné (1. 9. 2022 mínus 42 215,25 Kč, 30. 9. 2022 mínus 51 885,32 Kč, 1. 10. 2022 mínus 51 885,32 Kč, 31. 10. 2022 mínus 11 425,66 Kč, 1. 11. 2022 mínus 11 425,66 Kč a 30. 11. 2022 mínus 33 657,31 Kč), což umožňoval , Anonymizováno, (kontokorentní úvěr) s úvěrovým rámcem 53 000 Kč a úrokem v sazbě 21,99 % ročně. Žalobkyně předložila také fotokopie čelní strany občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, z nichž soud zjistil zejména to, kterak žalovaný v době získání těchto dokladů vypadal.6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že v návaznosti na elektronické jednání o uzavření smlouvy žalobkyně žalovanému, na jím označený bankovní účet, vyplatila 1. 12. 2022 částku 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé údaje o poměrech žalovaného, jeho příjmy také ověřila, výdaje od žalovaného zjistila pouze obecně, nekonkrétně a neověřila je.7. Žalovaný, ač k tomu měl dostatečnou příležitost, byl v řízení pasivní a netvrdil, že by na úhradu úvěru žalobkyni cokoliv zaplatil, tedy to ani neprokazoval.8. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky, jenž byl založen písemnou smlouvou ze dne 1. 12. 2022, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani při výkonu samostatného povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, byť tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její přijetí) bylo učiněno elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby (srov. § 562 odst. 1 OZ).9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Při posuzování úvěruschopnosti je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).11. Dle § 87 odst. 1 věty první a druhé ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzav