26 C 30/2024-39 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 580 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že 27. 9. 2022 – prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, – s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr na bankovní účet č. , č. účtu, (z něhož před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni poukázal ověřovací platbu ve výši 1 Kč). Úrok byl sjednán v sazbě 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal každý měsíc splácet úrok za uplynulé období, jistinu byl oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Jelikož žalovaný smluvní závazky porušil, žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila k 29. 1. 2023. , adresa, 580 Kč tvoří úvěrová jistina ve výši 10 000 Kč a úrok za první měsíc doby čerpání ve výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně uplatnila dohodnutou smluvní pokutu ve výši 2 580 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné částky vypočtená za dobu od 30. 1. 2023 do 15. 10. 2023) a zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně také uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit a popsala způsob tohoto prověřování.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal dne 5. 8. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Žalobkyně a žalovaný, s využitím prostředků komunikace na dálku, uzavřeli (nedatovanou) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dne 26. 9. 2022, na dobu neurčitou, úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr dohodnutým způsobem splatit s úrokem v sazbě 40 % měsíčně a poplatky podle sazebníku; sjednána byla rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení, přičemž v záhlaví smlouvy je u žalovaného uveden účet č. , č. účtu, . Smlouva obsahuje ujednání, na jehož základě se stává splatný celý úvěr v případě prodlení klienta po dobu dvou kalendářních měsíců. Uvedené skutečnosti soud zjistil přímo z úvěrové smlouvy. Z potvrzení , právnická osoba, ., o platbě vyplývá, že 16. 6. 2022 byla poukázána na účet žalobkyně částka 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, , a z potvrzení , Anonymizováno, o provedené transakci z 27. 9. 2022 je zřejmé, že žalobkyně tohoto dne poukázala na tento účet částku 10 000 Kč, přičemž obě tyto platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, , jenž je uveden jako identifikátor platby v předmětné úvěrové smlouvě. Z dopisu ze dne 26. 1. 2023 vyplývá, že žalobkyně žalovanému oznámila, že se k tomuto dni stal úvěr zcela splatným, a vyzvala jej k zaplacení dluhu vyčísleného ve výši 30 305 Kč do tří dnů od jeho doručení. Z dopisu z 15. 10. 2023 vyplývá, že žalobkyně – prostřednictvím svého zástupce – žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětného úvěru v celkové výši 33 740,29 Kč ve lhůtě tří dnů a upozornila jej, že jinak již přistoupí k jeho soudnímu vymáhání; z podacího lístku je zřejmé, že zástupce žalobkyně téhož dne odeslal žalovanému doporučenou poštovní zásilku. V „žádosti o spotřebitelský úvěr“ jsou uvedeny údaje o žalovaném, např. to, že má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , není , Anonymizováno, , žije v pronajatém , Anonymizováno, , je zaměstnán u , právnická osoba, ., , adresa, , jeho čistý příjem činí měsíčně 30 507 Kč a jeho (měsíční) výdaje 18 000 Kč. Z výplatních lístků vyplývá, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda v březnu 2022 ve výši 31 116 Kč, v dubnu 2022 ve výši 27 581 Kč, v květnu 2022 ve výši 36 351 Kč, v červenci 2022 ve výši 32 422 Kč a v srpnu 2022 ve výši 31 369 Kč. Žalobkyně předložila také fotokopie čelní strany občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, z nichž soud ověřil právní osobnost žalovaného.6. Z úřední činnosti je soudu známo, že se věřitelé u zdejšího soudu vůči žalovanému domáhají svých nároků v několika řízeních, v nichž vymáhají dluhy ze smluv o spotřebitelském úvěru, a to např. v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (úvěr z 12. 4. 2022), , spisová značka, (úvěr z 2. 5. 2022), , spisová značka, (úvěr z 11. 6. 2022), , spisová značka, (úvěr z 26. 7. 2022), , spisová značka, (úvěr z 27. 8. 2022), , spisová značka, (úvěr z 11. 6. 2022), , spisová značka, a , spisová značka, (úvěry z 1. 9. 2022) a , spisová značka, (úvěr z 23. 9. 2022), přičemž některé z těchto (i jiných) nároků proti němu již jsou (či byly) vymáhány exekučně.7. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že v návaznosti na (elektronické) jednání o uzavření smlouvy žalobkyně žalovanému, na jím označený bankovní účet, vyplatila 27. 9. 2022 částku 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé údaje o poměrech žalovaného, jeho příjmy také ověřila, výdaje od žalovaného zjistila pouze obecně, nekonkrétně a neověřila je.8. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by na úhradu úvěru žalobkyni cokoliv zaplatil, tedy to ani neprokazoval.9. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani při výkonu samostatného povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, byť tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její přijetí) bylo učiněno elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby (srov. § 562 odst. 1 OZ).10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Při posuzování úvěruschopnosti je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).12. Dle § 87 odst. 1 věty první a druhé ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.13. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.14. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, N