26 C 34/2025-52 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 5. 11. 2024 se žalobkyně (tehdy s obchodní firmou , právnická osoba, ) vůči žalované domáhala zaplacení částky 45 520 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 3. 2024, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v dohodnutých měsíčních splátkách. Vzhledem k prodlení žalované s úhradami splátek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 6. 2024. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru, až do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu částky 1 450 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 5 520 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně (vyčíslené za dobu od 9. 6. 2024 do 24. 10. 2024) z celkové dlužné částky (40 000 Kč). K výzvě soudu žalobkyně svá tvrzení doplnila s tím, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě dat získaných prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, , která dle žalobkyně poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci jejích klientů. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalované ve výši 77 291 Kč a celkové výdaje ve výši 26 743 Kč; informace k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované byly ověřeny také v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenčního rejstříku a z databáze neplatných OP.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci rozhodl bez jednání. Žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ vyplynulo, že žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy, podle níž měla žalobkyně poskytnout žalované na účet č. , IBAN, bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, a žalovaná měla úvěr splatit spolu s měsíčním úrokem ve výši 40 %. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedené platbě“ je patrné, že z účtu žalobkyně byla dne 6. 3. 2024 odeslána platba v částce 40 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, . Z oznámení o zesplatnění úvěru vyplynulo, že žalobkyně sdělila žalované, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek plynoucích ze smlouvy o úvěru došlo ke dni 8. 6. 2024 k jeho zesplatnění. V sazebníku poplatků, který má být nedílnou součástí smlouvy, je uvedeno, že v případě prodlení je žalobkyně, na základě smluvního ujednání, oprávněna vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení a dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. V listině označené jako „proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta“ je popsán postup žalobkyně směřující k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, včetně potvrzení zadaných údajů prostřednictvím SMS kódu. Z kopie občanského průkazu a oddacího listu je patrno, že žalobkyně ověřila před uzavřením předmětné smlouvy totožnost žalované, a také zjistila, že dne 21. 5. 2022 uzavřela manželství. Z „oznámení o schválení“ soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že požadovaný úvěr jí byl dne 6. 3. 2024 v čase 13:57:07 schválen a peníze převedeny na její bankovní účet. Z výpisu interního (evidenčního) systému žalobkyně je patrno, že ke dni 8. 6. 2024 žalobkyně eviduje dokument s názvem zesplatnění. Z výpisu o pohybech na účtu, který měla žalobkyně pořídit přes systém , Anonymizováno, , plyne, že na účet žalované nepřicházela žádná pravidelná platba od osoby (plátce), již by bylo možné identifikovat např. jako zaměstnavatele. Příchozí platby byly nahodilé a v nízkých částkách, nejčastěji do výše 5 000 Kč, bez možnosti bližší specifikace, neboť se v podstatě jednalo o peníze vložené žalovanou, popř. platby od jiných osob, jejichž vztah k žalované i právní důvod plateb, není jasný. Transakce ve prospěch účtu žalované uskutečnily také úvěrové společnosti, např. společnost , právnická osoba, anebo , právnická osoba, ., a z výpisu je též zřejmé, že žalovaná žádala o úvěr „, Anonymizováno, půjčka“ (dne 28. 2. 2024 je zde evidována transakce „– 1 Kč“ (což je evidentně ověřovací platba). Nadto je z pohybu na účtu patrné, že žalovaná utrácela nemalé peníze za různé hazardní hry, evidována je též platba „nájemného“ ve výši 8 000 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně mj. vyplynulo, že od 17. 12. 2015 měla obchodní firmu , právnická osoba, a od 23. 4. 2025 obchodní firmu , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a dále, že předmětem jejího podnikání je (mj.) poskytování spotřebitelského úvěru. Dopisem ze dne 16. 9. 2024 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného v částce 47 029,78 Kč) ve lhůtě 7 dnů od jeho odeslání; zároveň žalovanou upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalované žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 20. 9. 2024, což je zřejmé z podacího archu.5. Na základě dílčích skutečností zjištěných z provedených důkazů soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobkyně dne 6. 3. 2024 vyplatila žalované na její bankovní účet celkem 40 000 Kč, a to na základě předchozího jednání o uzavření smlouvy, které se mezi nimi uskutečnilo prostředky komunikace na dálku, avšak žalovaná žalobkyni dosud tuto částku ani zčásti nevrátila, přestože ji k tomu žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne 20. 9. 2024. Před poskytnutím úvěru žalované žalobkyně dostatečně neposoudila, zda je žalovaná schopná požadovaný úvěr splácet.6. Po právní stránce soud poměr mezi žalobkyní a žalovanou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (společnost CP úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani při výkonu samostatného povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její přijetí) bylo učiněno elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby (viz zejména § 562 odst. 1 OZ).7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Při posuzování úvěruschopnosti (schopnosti dlužníka splácet spotřebitelský úvěr) je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).10. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3.