26 C 88/2025-34 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2025, ve znění jejího doplnění, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 28 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 10. 11. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky, včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši 24 540 Kč, žalobkyni vrátit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 909 Kč s tím, že splatnost první splátky byla určena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a splatnost každé další splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný uhradil žalobkyni celkem 26 250 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, dále kontrolou rodného čísla dálkovým systémem , právnická osoba, , kontrolou v insolvenčním rejstříku, telefonickou kontrolou v jeho zaměstnání, kontrolou jeho platební historie, čestným prohlášením žalovaného o výši závazků, jeho lokalitou (na základě odborných vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti) a kontrolou předložených dokumentů v rozsahu karty klienta. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 28 290 Kč za dobu od 5. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně také uvedla, že nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru dle původního ujednání, a jako datum splatnosti určila 4. 1. 2023, i když dle podmínek smlouvy, měla splatnost nastat (v případě prodlení žalovaného s úhradou) již dříve.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl dne 15. 12. 2025 v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 10. 11. 2021 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit spolu s úrokem ve výši 5 940 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso úvěrových splátek ve výši 9 600 Kč, a to v celkem , hodnota, pravidelných týdenních splátkách ve výši 909 Kč. Z evidenční karty plyne, že žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělil své základní osobní údaje, že dosáhl základního vzdělání, je svobodný, v domácnosti žije sám, nevlastní automobil ani nemovitost, v minulosti již čerpal úvěr od žalobkyně, je již dva roky zaměstnán (na dobu neurčitou) na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako dělník s příjmem 17 532 Kč, jeho celkové měsíční výdaje činily 9 232 Kč, z toho výdaje na bydlení 4 872 Kč. Z listiny označené jako „informace o smlouvě , Anonymizováno, -, Anonymizováno, “ vyplývá, že žalovaný žalobkyni, na umoření předmětného úvěru, postupně uhradil celkem 26 250 Kč. Z listiny označené „údaje o zaměstnání“ je zřejmé, že žalovaný žalobkyni sdělil, že je zaměstnán na plný úvazek na dělnické pozici u zaměstnavatele , právnická osoba, , že jeho čistá mzda činí 17 532 Kč, že jeho výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, což měl doložit občanským průkazem, pracovní smlouvou a mzdovými výměry; listina obsahuje prohlášení žalovaného, že je si vědom povinnosti poskytnout žalobkyni úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti, je datována dnem 8. 11. 2021 a u jména žalovaného chybí podpis. Z výplatních pásek žalovaného je zřejmé, že v září 2021 činil jeho čistý příjem (mzda) 20 173 Kč a v říjnu 2021 17 730 Kč čistého, přičemž v tomto měsíci mu bylo ze mzdy exekučně strženo celkem 5 178 Kč (pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, ) a na účet mu byla vyplacena jen částka 13 527 Kč. Dopisem ze dne 16. 10. 2024 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného v částce 28 290 Kč) ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy; zároveň žalovaného upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou z téhož dne (což je zřejmé z podacího archu).5. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 10. 11. 2021 uzavřeli účastníci písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jí tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 24 540 Kč; doposud jí však uhradil v součtu jen 26 250 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci procesu posuzování, zda je schopen budoucí úvěr splácet (a celý splatit), od žalovaného nezjistila dostatečné informace o jeho poměrech, příjmech a výdajích, a zjištěné údaje ani náležitě neověřila.6. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky, jenž byl založen písemnou smlouvou ze dne 10. 11. 2021, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále též jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání).7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).10. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.11. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic