Okresní soud v Děčíně 15 C 190/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 13 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 10. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že se žalovaným dne 18. 9. 2025 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat zaplatit žalobkyni nejpozději dne 18. 10. 2025 celkem 13 600 Kč, sestávajících z jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 3 600 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím jejích internetových stránek, vyplnil registrační formulář, provedl ověřovací platbu ve výši 1 Kč a návrh smlouvy následně potvrdil unikátním SMS kódem. Žalobkyně mu dne 18. 9. 2025 poskytla částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený při sjednávání úvěru. Pro případ, že by soud neshledal nárok na vrácení jistiny důvodným podle smlouvy o úvěru, žalobkyně požadovala, aby jí byla částka 10 000 Kč přiznána jako vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal přijetím peněžních prostředků na svůj bankovní účet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že jako její strany jsou označeny žalobkyně coby poskytovatel a žalovaný coby klient. Smlouva byla datována dnem 18. 9. 2025 a podle jejího obsahu byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. , právnická osoba, žalovaného měl být proveden unikátním identifikačním kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným. Smlouva obsahuje rovněž údaj o dni a čase podpisu a IP adrese, ze které byl podpis proveden. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezhotovostního bezúčelového úvěru ve výši 10 000 Kč na dobu 30 dnů. Žalovaný měl do 18. 10. 2025 zaplatit jednorázově částku 13 600 Kč. Smlouva uvádí denní úrokovou sazbu 1,20 % a roční procentní sazbu nákladů ve výši 4 114 %.6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 18. 9. 2025 odeslala částku 10 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným při sjednávání úvěru, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Tentýž bankovní účet je uveden také ve smlouvě o úvěru. Ve spojení s provedením ověřovací platby, údaji uvedenými ve smlouvě, použitím SMS kódu a shodou bankovního účtu vzal soud za prokázané, že částka 10 000 Kč byla poskytnuta do majetkové sféry žalovaného. Žalovaný ostatně přijetí této částky ani tvrzení, že ji dosud nevrátil, nijak nezpochybnil.7. Z předžalobní výzvy a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení uplatněné pohledávky výzvou odeslanou dne 17. 4. 2026.8. Ze smlouvy o úvěru soud nezjistil žádné konkrétní údaje o příjmech žalovaného, jeho běžných a mimořádných výdajích, vyživovacích povinnostech, dalších závazcích, způsobu plnění dosavadních dluhů nebo celkové majetkové a ekonomické situaci. Smlouva neobsahuje ani výsledek porovnání příjmů a výdajů žalovaného nebo jiný konkrétní výstup posouzení jeho schopnosti splatit během 30 dnů částku 13 600 Kč.9. Článek 4.1 smlouvy obsahuje pouze obecné prohlášení žalovaného, že pravdivě uvedl veškeré údaje a odpovídá za jejich správnost, pravdivost a nezkreslenost. Z tohoto prohlášení však nelze zjistit, jaké údaje o finanční situaci žalovaného žalobkyně skutečně získala, zda a jak je ověřovala, ani jak je vyhodnotila.10. Smlouva dokládá, že žalobkyně prověřovala totožnost žalovaného, jeho bankovní účet a elektronické potvrzení smlouvy. Tyto skutečnosti mohou být významné pro posouzení, zda smlouvu uzavřel žalovaný a zda mu byly peněžní prostředky poskytnuty. Samy o sobě však nevypovídají o jeho příjmech, výdajích a závazcích a neprokazují jeho schopnost vrátit úvěr spolu s úrokem v jediném plnění za 30 dnů.11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a že výsledek takového posouzení umožňoval závěr, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.12. Žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti při poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný byl ve smlouvě označen jako klient a z provedených důkazů nevyplynulo, že by při jejím uzavření jednal v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Jednalo se proto o smlouvu o spotřebitelském úvěru, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, mimo jiné údajů o jeho závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost představuje samostatnou zákonnou povinnost poskytovatele. Nelze ji přenést na spotřebitele prostřednictvím obecného smluvního prohlášení o pravdivosti poskytnutých údajů. Ani procesní pasivita žalovaného nezbavila žalobkyni povinnosti tvrdit a prokázat, jaké konkrétní informace před poskytnutím úvěru získala, jak ověřila jejich spolehlivost a k jakému výsledku jejich vyhodnocením dospěla.16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani výsledek, který by umožňoval poskytnutí úvěru bez důvodných pochybností o jeho schopnosti úvěr splatit, soud posoudil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.17. Přijetím peněžních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch bez platného právního důvodu. Žalobkyně přitom výslovně požadovala, aby jí byla částka odpovídající poskytnuté jistině v případě neplatnosti smlouvy přiznána z titulu vydání bezdůvodného obohacení.18. Bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč a že žalovaný tuto částku nevrátil. Žalovaný proto musí žalobkyni vydat majetkový prospěch odpovídající poskytnuté jistině. Soud proto žalobě ohledně částky 10 000 Kč vyhověl.19. V důsledku neplatnosti smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na smluvní úrok ve výši 3 600 Kč. Smluvní úrok představuje odměnu za poskytnutí úvěru sjednanou v neplatné smlouvě, a nelze jej proto žalobkyni přiznat.20. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13.4.2026, č.j. , spisová značka, ).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 3 x 400 Kč (dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní tak činí 2 615 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 10 000 Kč z žalované částky 13 600 Kč, tedy co do 74 %, neúspěch co do 26 %, náleží jí tedy 48 % vynaložených nákladů, tj. částka 1 255 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.