Okresní soud v Děčíně 15 C 197/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 20. 12. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou dne 20. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok, své povinnosti však řádně neplnila. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr upomínkou ze dne 19. 12. 2025 zesplatnil. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně neuhradila jistinu ve výši 12 635 Kč a smluvní úrok ve výši 3 350 Kč. Pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, dne 18. 12. 2025. Pro případ, že by soud nepovažoval nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru za důvodný, požadovala žalobkyně vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení neuvedla žádná skutková tvrzení ani nenavrhla provedení důkazů.3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a byly splněny zákonné podmínky pro takový postup.4. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a k němu připojených listin soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 20. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. V důsledku neplnění sjednaných povinností právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění úvěru upomínkou ze dne 19. 12. 2025. Podle předloženého vyčíslení činila nesplacená část jistiny 12 635 Kč a požadovaný smluvní úrok 3 350 Kč.5. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 6. 8. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla v rozhodném období majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, a současně jedinou osobou oprávněnou s peněžními prostředky na tomto účtu disponovat. , jméno FO, dále potvrdila, že na uvedený účet byla v rozhodném období připsána částka 14 000 Kč. Soud proto považoval za prokázané, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a že je žalovaná přijala.6. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že úvěruschopnost žalované měla být právním předchůdcem žalobkyně posouzena na základě údajů žalované o jejích příjmech a výdajích, údajů z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registrů SOLUS, NRKI a BRKI a údajů o její úvěrové historii. Žalobkyně však v návrhu výslovně uvedla, že nedisponuje dokumentací týkající se provedených lustrací v uvedených databázích ani dokumentací o žalovanou tvrzených příjmech a výdajích. Z provedených důkazů proto nebylo možné zjistit, jaké konkrétní informace právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy získal, jakým způsobem je ověřil, jaké byly příjmy, výdaje a další závazky žalované ani jakým způsobem byla její schopnost úvěr splácet vyhodnocena.7. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná ji uzavřela jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací, které jsou nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené povaze, délce, výši a rizikovosti poskytovaného úvěru. Úvěr smí poskytnout pouze tehdy, jestliže z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti musí porovnat zejména příjmy a výdaje spotřebitele a zohlednit jeho majetek, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů.9. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým převzetím obecných a neověřených prohlášení spotřebitele ani jeho prohlášením, že není v prodlení s plněním jiných dluhů a není evidován v registrech dlužníků. Poskytovatel musí získat takové informace, které mu umožní učinit reálný a podložený závěr o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a musí být schopen doložit, z jakých údajů vycházel a jak je vyhodnotil.10. V projednávané věci žalobkyně nejenže nepředložila doklady o příjmech, výdajích, majetku a závazcích žalované ani výstupy z tvrzených lustrací, ale sama výslovně uvedla, že touto dokumentací nedisponuje. Nebylo tedy možné ověřit, zda byly lustrace skutečně provedeny, jaké byly jejich výsledky, zda byly žalovanou uvedené údaje o příjmech a výdajích alespoň přiměřeně ověřeny ani zda právní předchůdce žalobkyně porovnal skutečné příjmy žalované s jejími výdaji a existujícími závazky. Pouhé obecné tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalované byla posouzena, bez doložení konkrétních podkladů a výsledku tohoto posouzení, neprokazuje splnění povinností uložených poskytovateli spotřebitelského úvěru.11. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, ani že mohl důvodně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s povinností stanovenou v § 86 odst. 1 větě druhé tohoto zákona. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, soud k neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti. Žalobkyni proto nevzniklo právo na plnění sjednaného smluvního úroku ani jiných nákladů úvěru. Žalovaná je však povinna vrátit skutečně poskytnutou a dosud nevrácenou jistinu.Z přípisu , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalovaná přijala částku 14 000 Kč. Žalobkyně požadovala na nesplacené jistině pouze částku 12 635 Kč, z čehož vyplývá, že část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 1 365 Kč již byla žalovanou uhrazena. Soud proto žalobě v části odpovídající zbývající nesplacené jistině vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 635 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.14. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13.4.2026, č.j. , spisová značka, ).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Z celkové žalované částky 15 985 Kč byla úspěšná co do částky 12 635 Kč, tedy v rozsahu 79,04 %, a neúspěšná co do částky 3 350 Kč, tedy v rozsahu 20,96 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobkyně právo na náhradu 58,08 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při částečném úspěchu ve věci se náklady podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrně rozdělují. Protože se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech, určil soud odměnu právního zástupce žalobkyně podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Při tarifní hodnotě 15 985 Kč činí sazba odměny 400 Kč za jeden úkon právní služby a paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč za jeden úkon. Žalobkyni vznikly náklady za tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odměna za tři úkony činí 1 200 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony činí 300 Kč. K tomu je třeba připočíst zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 2 300 Kč. Z této částky odpovídá čistému procesnímu úspěchu žalobkyně v rozsahu 58,08 % částka 1 336 Kč po zaokrouhlení na celé koruny. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 336 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.