Okresní soud v Děčíně 27 C 130/2026-76 – Náklady řízení

o 12 537 Kč s příslušenstvím

Žalobce se domáhá zaplacení 9 800 Kč s příslušenstvím, které tvoří obchodní úroky ve výši 2 800 Kč, zákonné úroky z prodlení, a dále zaplacení smluvní pokuty 2 737 Kč za prodlení se splácením úvěru od 23.9.2024 do 19.10.2025. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, žalovaný se jej zavázal splatit s úroky ve výši 40 % ročně. Úvěr žalovaný nesplatil, nesplacená jistina činí 7 800 Kč. Sjednaná smluvní pokuta činila 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce dále uvedl, že v upomínce ze dne 19.9.2024 byl úvěr zesplatněn, žalovaný vyzván k úhradě. Uvedl dále, že úvěruschopnost posuzoval z dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, předložil dále výpisy z účtu žalovaného.Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru s úvěrovým limitem do 20 000 Kč, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr dne 20.5.2024 ve výši 7 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet měsíčně s tím, že sjednaný úrok činil 40 % měsíčně.Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s příjem 25 673 Kč a má výdaje 10 000 Kč měsíčně.Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný pravidelně hradil platby „gambling.payment.“Z předžalobní výzvy a doručenky osud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu žalobce poskytl 7 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit se sjednaným obchodním úrokem. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitele, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, zároveň soudu zaslal výpisy z účtu žalovaného. Žádné konkrétní skutečnosti týkající se popisu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však žalobce neuvedl (např. z jakých listin věřitel vycházel ve smyslu nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele). Žádné takové skutečnosti ani nevyplývaly z důkazů předložených žalobcem. Z výpisu z účtu žalovaného naopak plyne, že žalovaný pravidelně činil sázky, o to větší obezřetnost byla ze strany žalobce namístě, alespoň v ověření titulu a trvání příjmů, rozlišení výdajů. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného z hlediska existence jeho stabilního příjmu a posouzení výdajů. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobce a žalovaným je proto neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Soud uložil žalovanému dluh zaplatit v přiměřené době jednoho měsíce. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ani nenavrhl placení dluhu ve splátkách či v delší pariční lhůtě.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, z níž žalobce dovozuje nárok na zaplacení úroků a smluvní pokuty, resp. vzhledem k ustanovení 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků se zohledněním požadovaného příslušenství je v zásadě stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.