Okresní soud v Děčíně 32 C 73/2026-36 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 15. 3. 20245 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách s úrokem 54 % ročně. Na základě úvěrové smlouvy čerpal žalovaný úvěr opakovaně v celkové výši 24 614,13 Kč. Žalovaný ale úvěr splatil pouze ve výši 28 263 Kč, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení jeho úvěruschopnosti měl zohlednit sociální a demografická data, informace z interních databází a informace z bankovního a nebankovního registru klientských informací, prostřednictvím nichž měl ověřit závazky žalovaného. Podle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně rovněž ověřila bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného na základě dokladů předložených žalovaným, zejména výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupnění náhledu do bankovního účtu. Měla přitom zkoumat příchozí a odchozí transakce na bankovním účtu žalovaného a za dostatečné období získat úplné informace o jeho finanční situaci. Na základě těchto informací měla dospět k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr do výše poskytnutého limitu 20 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že jako zákazník je v nich uveden , Jméno žalovaného, , identifikovaný osobním identifikačním kódem, adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a bankovním účtem číslo , č. účtu, . Úvěrový limit byl stanoven na 20 000 Kč, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, roční úroková sazba činila 54,00 % a RPSN 70,81 %. V záhlaví listiny je uvedeno datum 15. 3. 2024, zatímco v její závěrečné části je uvedeno datum 14. 3. 2024 a údaj „Podepsáno online v žádosti prostřednictvím PIN, číslo žádosti , Anonymizováno, “. Pod tímto údajem je uvedeno jméno žalovaného s označením „podpis Žadatele“. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani kvalifikovaný elektronický podpis, nýbrž zachycuje jako způsob podpisu zadání jednorázového PIN kódu do online žádosti. Smlouva obsahuje závazek vrátit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 18. dni v měsíci.4. Ze smluvních podmínek soud dále zjistil, že zákazník měl své rozhodnutí uzavřít smlouvu potvrdit žádostí o PIN kód, jeho zadáním do online žádosti a kliknutím na tlačítko „Potvrzuji“. Po ověření příjmů a totožnosti zákazníka měl právní předchůdce žalobkyně žádost schválit nebo zamítnout a výsledek zákazníkovi oznámit SMS zprávou. Podle článku 2.1 smluvních podmínek mělo k uzavření smlouvy dojít okamžikem doručení SMS zprávy o schválení žádosti, případně doručením podepsané smlouvy do zákaznického účtu , Anonymizováno, za dalších podmínek uvedených v tomto článku.5. Samotná smluvní listina prokazuje obsah navrhovaného smluvního vztahu a identifikační údaje osoby, na kterou byla smlouva vystavena. Údaj o podpisu prostřednictvím PIN kódu však sám o sobě ještě neprokazuje, že PIN skutečně zadal žalovaný. Tuto skutečnost bylo proto nutné hodnotit ve spojení s ostatními důkazy zachycujícími průběh elektronického kontraktačního procesu a následné jednání žalovaného.6. Z listiny označené jako Schválená žádost v anglickém znění soud zjistil, že v interním systému právního předchůdce žalobkyně byla vedena žádost žalovaného číslo , Anonymizováno, se systémovým identifikátorem , Anonymizováno, . Tento identifikátor odpovídá číslu žádosti uvedenému na smlouvě. U žádosti byly uvedeny stejné identifikační a kontaktní údaje žalovaného jako ve smlouvě, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy a bankovního účtu číslo , č. účtu, . Jako způsob přihlášení bylo uvedeno bankovní ověření prostřednictvím UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.7. Z téže listiny soud dále zjistil, že žalovaný dne 14. 3. 2024 požádal o úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 24 měsíců. V interním systému právního předchůdce žalobkyně byl následně zaznamenán úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, měsíční úroková sazba 4,50 %, RPSN ve výši 70,81 % a scoring žalovaného v hodnotě 252 bodů. Jako čistý měsíční příjem žalovaného byla zaznamenána částka 18 728 Kč, jako životní náklady částka 2 000 Kč, jako jiné úvěry a současně celkové měsíční závazky částka 10 000 Kč a jako počet osob závislých na žalovaném údaj 1. Z historie žádosti zachycené v téže listině soud zjistil, že uvedené hodnoty byly do systému vloženy dne 14. 3. 2024 v 15:54 hodin. Současně byl scoring žalovaného změněn z hodnoty 0 na 252 bodů a hodnota označená jako „Debt To Income Check Value“ byla změněna z , tel. číslo, % na 71,93 %. Dne 14. 3. 2024 v 15:55 hodin byl původně požadovaný produkt ve výši 50 000 Kč změněn na produkt ve výši 20 000 Kč a hodnota „Debt To Income Check Value“ byla změněna ze 71,93 % na 60,81 %. Dne 15. 3. 2024 v 10:31 hodin byl stav žádosti změněn z čekajícího na schválený. Tato listina prokazuje, že právní předchůdce žalobkyně při zpracování žádosti pracoval s uvedenými číselnými hodnotami, provedl interní scoring a snížil původně požadovaný úvěrový limit z 50 000 Kč na 20 000 Kč. Z listiny však nevyplývá původ uvedených hodnot. Nelze z ní zjistit, zda byly převzaty z prohlášení žalovaného, získány z pohybů na bankovním účtu, převzaty z úvěrových registrů nebo stanoveny automatizovaným modelem. Z interního údaje o čistém příjmu ve výši 18 728 Kč lze zjistit pouze to, že tato hodnota byla do systému vložena. Listina neobsahuje údaj o zdroji příjmu, jeho pravidelnosti a udržitelnosti ani o období, za které byl posuzován. Nelze z ní proto ověřit, zda částka 18 728 Kč představovala skutečný a pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného. Obdobně z údaje o jiných úvěrech a celkových měsíčních závazcích ve výši 10 000 Kč nelze zjistit, zda šlo o celkovou nesplacenou výši jiných úvěrů, nebo o souhrn jejich měsíčních splátek. Listina neobsahuje údaje o druhu a počtu závazků žalovaného, výši jednotlivých splátek ani způsobu jejich plnění. Neobsahuje ani konkrétní výsledek dotazu do bankovního nebo nebankovního registru klientských informací. Z listiny rovněž nevyplývá, jak byla stanovena částka 2 000 Kč označená jako životní náklady, jaké potřeby tato částka zahrnovala a zda byly zohledněny náklady žalovaného na bydlení, energie, stravu, dopravu a další základní potřeby. Příslušné kolonky týkající se nákladů na bydlení a hypotéky zůstaly nevyplněné. Listina nevysvětluje ani údaj o jedné závislé osobě a neumožňuje zjistit, zda byly zohledněny náklady spojené s touto osobou. Bez dalšího vysvětlení nelze zjistit ani způsob výpočtu a význam scoringu 252 bodů a ukazatele „Debt To Income Check Value“ ve výši 60,81 %. Z listiny není patrné, jaké údaje do výpočtu těchto ukazatelů vstupovaly ani podle jakého pravidla vedly ke schválení úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Listina dále obsahuje údaj o příloze označené jako „INCOME_PROOF“, avšak tato příloha byla podle záznamu vytvořena dne 27. 11. 2024, tedy až po uzavření smlouvy. Z tohoto údaje proto nelze učinit závěr, že daný podklad existoval a byl použit již při posouzení žádosti ve dnech 14. a 15. 3. 2024. Žalobkyně ostatně netvrdila, o jaký konkrétní podklad šlo, jaký byl jeho obsah ani proč byl v systému zaznamenán až dne 27. 11. 2024.8. Z listiny označené jako Žádost klienta soud zjistil, že dne 15. 3. 2024 byl v interním systému učiněn záznam pracovníka, podle něhož byly doklady totožnosti a fotografie v pořádku a byly ověřeny bankovní účet a příjem žalovaného. Tento záznam prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v interním systému vykázala provedení kontroly bankovního účtu a příjmu žalovaného. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného podporuje i fakt, že žalobkyně disponuje kopií občanského soudního průkazu žalovaného, jak soud zjistil z této kopie. Ze záznamu však nevyplývá, jakým způsobem byl příjem ověřen, jaká výše příjmu byla při této kontrole zjištěna, z jakého zdroje příjem pocházel ani za jaké období byla posuzována jeho pravidelnost a udržitelnost. Záznam se vůbec nezmiňuje o ověřování výdajů žalovaného a neobsahuje ani konkrétní údaje o prověření jeho dalších závazků. Jde pouze o souhrnné konstatování výsledku interní kontroly, které neumožňuje přezkoumat její obsah a rozsah.9. Z listiny zachycující oznámení o schválení žádosti soud zjistil, že dne 15. 3. 2024 v 10:47 hodin byla žalovanému odeslána SMS zpráva, podle níž byla jeho žádost schválena, úvěrový limit činil 20 000 Kč a první čerpání ve výši 20 000 Kč bylo odesíláno na jeho bankovní účet. Listina prokazuje oznámení výsledku schvalovacího procesu a výši schváleného úvěrového limitu. Neobsahuje informace o podkladech ani postupu, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného posuzována.10. Z listiny obsahující zprávu s PIN kódem soud zjistil, že dne 14. 3. 2024 v 15:56 hodin byl žalovanému zaslán PIN kód 0209 s informací, že jeho vložením do žádosti požádá o úvěr , Anonymizováno, za podmínek předložených ve smluvní dokumentaci. Tato listina prokazuje dílčí krok při elektronickém uzavírání smlouvy.11. Z výstupu z interního systému právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že dne 15. 3. 2024 v 10:47 hodin byla na telefonní číslo , tel. číslo, u žalovaného ve smlouvě a v žádosti odeslána SMS zpráva, v níž bylo žalovanému sděleno, že jeho žádost o úvěr byla schválena, že jeho úvěrový limit činí 20 000 Kč a že první čerpání ve výši 20 000 Kč je odesíláno na jeho bankovní účet.12. Přestože smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani kvalifikovaný elektronický podpis, obsahuje údaj o podpisu jednorázovým PIN kódem a její obsah je zachycen způsobem umožňujícím jeho uchování. Osobu jednajícího lze určit ze souhrnu vzájemně souladných údajů, zejména identifikačních a kontaktních údajů žalovaného, kopie jeho občanského průkazu, čísla bankovního účtu, jednorázového PIN kódu vázaného na konkrétní žádost, shodného identifikátoru žádosti, schvalovací SMS, následného čerpání a plateb žalovaného. Následné splácení úvěru podporuje závěr, že žalovaný o úvěrovém vztahu věděl a jednal v souladu s ním. Soud proto vzal za prokázané, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu zadáním jednorázového PIN kódu do online žádosti a že právní předchůdce žalobkyně jeho žádost následně přijal. Smlouva o spotřebitelském úvěru tak byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena dne 15. 3. 2024. Písemná forma byla zachována, neboť obsah právního jednání byl zachycen elektronickými prostředky a z provedených důkazů bylo možné určit jednající osobu. Případné nedostatky smlouvy při posouzení úvěruschopnosti nebo jejích obsahových náležitostí jsou odlišnou otázkou a nezpochybňují samotnou skutečnost, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena.13. Co se zkoumání úvěruschopnosti týče, za předpokladu správnosti hodnot zaznamenaných v interním systému by po odečtení částky 10 000 Kč označené jako celkové měsíční závazky a částky 2 000 Kč označené jako životní náklady zbývala žalovanému z příjmu 18 728 Kč částka 6 728 Kč měsíčně. Taková úvaha by mohla nasvědčovat existenci prostoru pro splácení dalšího úvěru. Její vypovídací hodnota však závisí na tom, zda částka 18 728 Kč představovala skutečný, pravidelný a udržitelný příjem, zda částka 10 000 Kč zahrnovala všechny měsíční závazky žalovaného a zda částka 2 000 Kč zachycovala úplné a reálné životní výdaje. Tyto rozhodné skutečnosti nebyly tvrzeny ani prokázány, a to ani přes předchozí písemné poučení dle § 118a o.s.ř. Poučení u jednání se žalobkyně vzdala, když se jednání nezúčastnila.14. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne 15. 3. 2024 žalovanému částku 20 000 Kč, v této výši tedy došlo k čerpání úvěru žalovaným, což má soud za prokázáno i z výpisu z úvěru (transakční tabulky), ze kterého vyplývá další čerpání úběru dne 29. 11. 2024 ve výši 4 614,13 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný celkem žalobkyni zaplatil částku 28 263 Kč.15. Z uvedeného výpisu soud dále zjistil, že žalovaný úvěr splácel nepravidelně. První platbu ve výši 1 387 Kč provedl dne 17. 4. 2024, tedy před splatností první měsíční splátky dne 18. 4. 2024. Již druhou měsíční splátku, splatnou dne 18. 5. 2024, však uhradil až dne 20. 5. 2024. Třetí měsíční splátku, splatnou dne 18. 6. 2024, žalovaný neuhradil včas a částku 1 687 Kč zaplatil až dne 11. 7. 2024. Od 19. 6. 2024 proto právní předchůdkyně žalobkyně ve výpisu evidovala smluvní úrok z části jistiny po splatnosti a od 6. 7. 2024 také poplatek za upomínku ve výši 300 Kč. Z dalších plateb vyplývá, že žalovaný následně hradil různé částky v nepravidelných termínech, a to zejména 1 406 Kč dne 13. 8. 2024, 1 406 Kč dne 14. 8. 2024, 303 Kč dne 19. 8. 2024, 1 687 Kč dne 11. 10. 2024, 1 500 Kč dne 25. 10. 2024, 1 500 Kč dne 18. 11. 2024, 2 000 Kč dne 6. 1. 2025, 2 000 Kč dne 18. 1. 2025, 2 000 Kč dne 14. 3. 2025 a 10 000 Kč dne 30. 7. 2025. Mezi některými platbami tak uplynula doba přesahující jeden měsíc a v několika případech i více měsíců.16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek, z potvrzení o provedení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, oznámení bylo odesláno dne 14. 11. 2025, jak soud zjistil z podacího lístku.17. Výzvou ze dne 12. 5. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou zesplatnění dluhu, což soud zjistil z výzvy ze dne 12. 5. 2025.18. Výzvou ze dne 31. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 31. 12. 2025, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.19. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:20. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne 14. 3. 2024 prostřednictvím online aplikace právní předchůdkyně žalobkyně požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 24 měsíců, přičemž v souvislosti s touto žádostí mu byl na telefonní číslo , tel. číslo, v žádosti zaslán jednorázový PIN kód 0209 s informací, že jeho vložením žádá o úvěr za podmínek předložených ve smluvní dokumentaci. Žádost žalovaného byla v interním systému vedena pod číslem , Anonymizováno, a systémovým identifikátorem , Anonymizováno, , který odpovídá číslu žádosti uvedenému ve smlouvě č. , hodnota, . V žádosti byly uvedeny identifikační a kontaktní údaje žalovaného, včetně jeho telefonního čísla, e-mailové adresy a bankovního účtu č. , č. účtu, , shodné s údaji uvedenými ve smlouvě, a přihlášení bylo provedeno s využitím bankovního ověření prostřednictvím UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. Právní předchůdkyně žalobkyně disponovala rovněž kopií občanského průkazu žalovaného a v jejím interním systému bylo dne 15. 3. 2024 zaznamenáno ověření totožnosti, bankovního účtu a příjmu žalovaného. Při zpracování žádosti byly dne 14. 3. 2024 do interního systému vloženy hodnoty označené jako čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 18 728 Kč, životní náklady ve výši 2 000 Kč, jiné úvěry a celkové měsíční závazky ve výši 10 000 Kč a údaj o jedné závislé osobě; současně byl zaznamenán scoring žalovaného v hodnotě 252 bodů. Původně požadovaná výše úvěru byla následně snížena z 50 000 Kč na 20 000 Kč a hodnota ukazatele označeného jako „Debt To Income Check Value“ byla změněna ze 71,93 % na 60,81 %. Dne 15. 3. 2024 v 10:31 hodin byla žádost žalovaného schválena a téhož dne v 10:47 hodin byla na jeho telefonní číslo , tel. číslo, SMS zpráva, podle níž byl schválen úvěrový limit ve výši 20 000 Kč a první čerpání ve výši 20 000 Kč bylo odesíláno na jeho bankovní účet. Ve smlouvě č. , hodnota, byl žalovaný označen jako zákazník prostřednictvím svého osobního identifikačního kódu, adresy, telefonního čísla, e-mailové adresy a bankovního účtu č. , č. účtu, ; úvěrový limit byl stanoven na 20 000 Kč, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, roční úroková sazba činila 54,00 % a RPSN 70,81 %. Smlouva obsahuje údaj, že byla podepsána online v žádosti prostřednictvím PIN kódu, číslo žádosti , Anonymizováno, , a jméno žalovaného s označením „podpis žadatele“. Dne 15. 3. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 20 000 Kč a dne 29. 11. 2024 žalovaný dále čerpal částku 4 614,13 Kč, takže celkem čerpal 24 614,13 Kč. Na úhradu úvěru bylo následně zaplaceno celkem 28 263 Kč. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně. První splátku uhradil včas, druhou splátku splatnou dne 18. 5. 2024 zaplatil dne 20. 5. 2024 a třetí splátku splatnou dne 18. 6. 2024 uhradil až dne 11. 7. 2024. Následně prováděl platby v různých částkách a nepravidelných časových intervalech, přičemž mezi některými platbami uplynula doba několika měsíců.21. Právní předchůdkyně žalobkyně výzvou ze dne 12. 5. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku z úvěrového vztahu žalobkyni, která za postoupené pohledávky uhradila sjednanou úplatu; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne 29. 9. 2025, odeslaným dne 14. 11. 2025. Výzvou ze dne 31. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby a tuto výzvu téhož dne odeslala.22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:23. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.24. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Nesplnění tohoto požadavku však nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.25. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována také při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronické uzavření smlouvy proto samo o sobě nevyžaduje vlastnoruční podpis ani kvalifikovaný elektronický podpis, lze-li z použitých prostředků a souvisejících okolností zachytit obsah projevu vůle a určit jednající osobu.26. V projednávané věci byl obsah smlouvy zachycen v elektronickém dokumentu. Určení jednající osoby nevyplývá pouze z vytištěného jména žalovaného na smlouvě, ale ze souhrnu vzájemně souladných skutečností. Smlouva, online žádost, záznam o PIN kódu a interní systém obsahují shodné či vzájemně navazující identifikační údaje žalovaného a žádosti. PIN kód byl vygenerován v souvislosti s konkrétní žádostí a jeho odeslání časově odpovídá změně stavu žádosti. Číslo žádosti na smlouvě odpovídá systémovému identifikátoru. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost a bankovní účet žalovaného, žádost následně schválila, poskytla peněžní prostředky na účet uvedený ve smlouvě a po jejich poskytnutí bylo podle úvěrového vztahu plněno.27. Soud proto vzal za prokázané, že elektronickou žádost učinil žalovaný a že právní předchůdkyně žalobkyně tuto žádost následně schválila. Skutečnost, že výstup z interního systému prokazuje pouze odeslání schvalovací SMS, nikoli její technické doručení, nevyvrací závěr o vzniku smluvního vztahu, neboť schválení žádosti bylo následováno čerpáním peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného a následným plněním na úvěrový účet. Nejpozději tímto následným jednáním se přijetí žádosti dostalo do dispoziční sféry žalovaného a bylo uskutečněno plnění odpovídající obsahu smlouvy.28. Smlouva o spotřebitelském úvěru tak byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena. Okolnost, že byla uzavřena elektronicky s využitím jednorázového PIN kódu a neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, sama o sobě nevede k opačnému závěru.29. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.30. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.31. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.32. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.33. Použití automatizovaného scoringového modelu není samo o sobě v rozporu se zákonem. Takový model však může představovat řádné posouzení úvěruschopnosti pouze tehdy, vychází-li z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených vstupních informací. Pro splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru proto nepostačuje zjištění, že poskytovatel vložil do interního systému určité číselné hodnoty, provedl jejich automatizované vyhodnocení a podle jeho výsledku schválil nižší úvěrový limit. Za předpokladu správnosti hodnot zaznamenaných v interním systému by po odečtení částky 10 000 Kč označené jako celkové měsíční závazky a částky 2 000 Kč označené jako životní náklady zbývala žalovanému z příjmu 18 728 Kč částka 6 728 Kč měsíčně. Taková úvaha by mohla nasvědčovat existenci prostoru pro splácení dalšího úvěru. Její vypovídací hodnota však závisí na tom, zda částka 18 728 Kč představovala skutečný, pravidelný a udržitelný příjem, zda částka 10 000 Kč zahrnovala všechny měsíční závazky žalovaného a zda částka 2 000 Kč zachycovala úplné a reálné životní výdaje.34. Žalobkyně byla soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, že její skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou ohledně posouzení úvěruschopnosti neúplné. Soud ji vyzval, aby uvedla, z jakých konkrétních zdrojů její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného zkoumal, jaká konkrétní zjištění z těchto zdrojů učinil a jak je vyhodnotil, a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení. Ani po tomto poučení žalobkyně neuvedla konkrétní rozhodné skutečnosti o zdroji, pravidelnosti a udržitelnosti příjmu žalovaného, o jeho skutečných a nezbytných životních výdajích, o druhu a výši jeho ostatních závazků a o způsobu jejich plnění. Neuvedla ani obsah a výsledek tvrzeného prověření bankovního a nebankovního registru klientských informací, konkrétní transakce na bankovním účtu žalovaného ani způsob, jakým byly jeho příjmy, výdaje a závazky vzájemně porovnány. Neoznačila ani důkazy, z nichž by bylo možné tyto konkrétní skutečnosti zjistit.35. Zjištěný skutkový stav prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla určité interní hodnocení žádosti, při němž pracovala s evidovanými číselnými hodnotami, a na základě jeho výsledku snížila požadovaný úvěrový limit z 50 000 Kč na 20 000 Kč. Neunesení povinnosti tvrzení a důkazního břemene však brání závěru, že toto hodnocení představovalo důkladné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Interní údaj o příjmu 18 728 Kč prokazuje pouze zanesení této hodnoty do systému, nikoli její původ, pravidelnost a udržitelnost. Údaj o celkových měsíčních závazcích ve výši 10 000 Kč neumožňuje zjistit povahu, výši a způsob plnění jednotlivých dluhů. Údaj o životních nákladech ve výši 2 000 Kč bez dalšího neumožňuje učinit závěr, že byly zohledněny všechny nezbytné výdaje žalovaného. Ani interní záznam o ověření bankovního účtu a příjmu žalovaného neprokazuje konkrétní obsah a rozsah tohoto ověření.36. Žalobkyně proto neunesla povinnost tvrzení ani důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a že úvěr poskytl až poté, co z výsledku takového posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jej splácet.37. Jelikož v řízení nebylo nikterak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli skutečnosti uvedené žalované ohledně příjmů či výdajů ověřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.38. Nedostatečnost prokázaného posouzení úvěruschopnosti podpůrně dokresluje také následný průběh splácení úvěru. Soud si je vědom, že splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno hodnotit podle informací, které měl poskytovatel k dispozici před uzavřením smlouvy, a že pozdější platební potíže spotřebitele samy o sobě neprokazují jeho nedostatečnou úvěruschopnost v době uzavření smlouvy. V projednávané věci se však platební potíže žalovaného projevily již v prvních měsících trvání úvěrového vztahu. Žalovaný první splátku uhradil včas, avšak druhou splátku splatnou dne 18. 5. 2024 zaplatil až dne 20. 5. 2024 a třetí splátku splatnou dne 18. 6. 2024 uhradil až dne 11. 7. 2024. Následně úvěr splácel v různých částkách a nepravidelných časových intervalech. Tato okolnost není samostatným důvodem závěru o porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podporuje však pochybnosti o tom, zda údaje evidované právní předchůdkyní žalobkyně, zejména životní náklady ve výši pouze 2 000 Kč a celkové měsíční závazky ve výši 10 000 Kč, úplně a spolehlivě zachycovaly skutečnou finanční situaci žalovaného.39. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.40. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl jako celek, když dospěl k závěru, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 24 613,13 Kč a žalobkyni uhradil 28 263 Kč, když není povinen hradit žádné poplatky ani příslušenství, tudíž zaplatil žalobkyni více, než kolik byl povinen.41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.