8 C 65/2020-61 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhá zaplacení 25 488 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobcem, , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh zaplatit v 15 splátkách spolu s úroky a poplatkem. Žalovaná uhradila 200 Kč. Žalobce dále uvedl, že poskytovatel zápůjčky zkoumal poměry žalované před poskytnutím úvěru a zanesl informace do zákaznické karty.2. Soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2.3.2016 zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobcem, , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh zaplatit v 15 splátkách spolu s úroky a poplatkem. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalované byla poskytnuta zápůjčka 15 000 Kč. Z předžalobní výzvy soud zjisti, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.3. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o.z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách s úroky a poplatkem. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila povinnost platit splátky řádně a včas, byla vyzvána k zaplacení dluhu. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovanou v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalované splácet sjednaný úvěr žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, a to ani přes poučení ze strany soudu. Relevantní informace nevyplývají ani z předložených důkazů. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je proto neplatná. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Žalované bylo poskytnuto celkem 15 000 Kč, zaplatila 200 Kč; soud jí proto uložil zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu těchto částek do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.