5 C 192/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení dlužných částek váznoucích na neuhrazeném závazku na základě dvou smluv, a to [číslo] ze dne [datum] a na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Obě tyto smlouvy označuje žalobkyně pod názvem smlouva o půjčce, ačkoliv na základě ujednání a smluvních podmínek sjednává úvěr. Podle smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatky, a to 2 100 Kč jako úroky odpovídající sazbě 23,66 % ročně, dále poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a se sjednaným pojištěním životním ve výši 406 Kč. Tento závazek měl žalovaný splácet po dobu 58 týdnů po 457 Kč, když poslední splátka připadla na [datum]. Žalovaný ve prospěch tohoto závazku uhradil 6 634 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednaného závazku. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem, a to 1 400 Kč jako úrokem odpovídajícím sazbě 23,66 % ročně a administrativním poplatkem 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč při sjednaném doplňkovém životním pojištění 290 Kč Poslední splátka připadla na [datum] přičemž žalovaný zaplatil ve prospěch závazku 11 040 Kč. Oba nesplněné závazky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, která tak uplatňuje své pohledávky za žalovaným a nárok dokládá výpisem z obchodního rejstříku původního věřitele i žalobkyně, dále smlouvami a smluvními podmínkami, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115 a) o. s. ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zasílána na adresu [adresa žalovaného]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum] aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy, sice pod názvem smlouva o půjčce, ale charakterem smlouvy úvěrové dle § 2395 a násl. obč. zák. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň v této smlouvě ještě sjednali účastníci doplňkové životní pojištění ve smyslu § 2758 a násl. obč. zák. Podle § 2782 obč. zák. pak má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, které je pojistník povinen uhradit, a pokud svojí povinnost nesplnil je možné mu uložit povinnost k zaplacení dlužných částek na pojistném ve smyslu cit. ustanovení. Podle prvé smlouvy dne [datum] byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 23,66 % ročně, což po dobu sjednaného trvání závazku činilo 2 100 Kč a pojistné bylo sjednáno ve výši 406 Kč. Žalovaný měl tedy povinnost zaplatit 17 506 Kč při sjednané splátkové povinnosti po dobu 58 týdnů. Žalovaný tuto povinnost splnil podle tvrzení žalobkyně pouze ve výši 6 634 Kč, takže žalobkyni dluží 10 872 Kč. Pokud jde o další ujednání týkající se poplatků za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, oba ve výši 9 000 Kč, činí tyto finanční prostředky 60 % prostředků, které byly žalovanému poskytnuté ve formě úvěru bez ohledu na sjednané úroky, což je ujednání sice při akceptovaném obsahu smlouvy zřejmé, ale soud na něj pohlíží jako na ujednání nemravné odporující ustanovení § 1813 obč. zák. a naplňující znaky lichevního jednání podle § 1796 obč. zák. Podle tohoto ustanovení je neplatnou smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit, či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Soud tedy posuzuje ujednání o poplatcích ve výši 60 % poskytnutých finančních prostředků za hrubý nepoměr, tedy se znaky lichevního charakteru a podle § 813 obč. zák. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že ujednání o úvěru se sjednanou úrokovou sazbou a ujednání o dalších poplatcích ve výši 60 % prostředků, které je povinen žalovaný vrátit a ještě zaplatit úroky je ujednání, které vytváří nerovnováhu povinností žalovaného jako spotřebitele. Protože je však možné toto ujednání o poplatcích oddělit od ujednání o smlouvě o úvěru včetně úrokové sazby podle § 576 obč. zák. posuzuje soud tento oddělitelný závazek žalovaného jako ujednání neplatné ve smyslu § 580 obč. zák. a podle § 588 obč. zák. k této neplatnosti přihlíží bez návrhu. Žalovanému lze tedy uložit povinnost k zaplacení dluhu váznoucího na jistině případně pojištění a na sjednaných smluvních úrocích, jejichž výše není nepřiměřená. Zároveň pak lze přiznat žalobkyni i úroky z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák., a to ve výši stanovené prováděcími předpisy. Protože však žalobkyně kapitalizuje jak smluvní úroky, tak úroky z prodlení, když vychází při výpočtu z jiného základu, rozhodl soud o přiznání úrokové sazby z částky, kterou žalovaný dluží, ode dne následujícího po lhůtě, kdy měl být závazek splněn. V ostatním rozsahu, tedy při kapitalizované výši obou úroků a pro sjednané smluvní úroky i úroky z prodlení z částky, kterou nelze pro neplatnost přiznat, soud žalobu zamítá. 3. Ze stejných principů vychází soud i při posouzení závazku žalovaného z druhé smlouvy uzavřené dne [datum] pod [číslo] podle níž žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a zavázal se tuto částku splácet spolu s úroky ve výši 1 400 Kč odpovídající úrokové sazbě 23,66 % ročně se sjednaným pojištěním ve výši 290 Kč, a dále s poplatky za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Právě tyto dva poplatky představují 60 % poskytnutých finančních prostředků bez ohledu na sjednané úroky a stejně jako v předchozí smlouvě posuzuje soud toto ujednání mezi účastníky za ujednání neplatné stavící žalovaného do nerovnovážného postavení s ohledem na tento závazek oproti výše finančních prostředků, které čerpal, když navíc byl povinen platit i úroky, jejichž výše byla ovšem přiměřena. Žalovaný tak měl zaplatit 11 960 Kč, když podle tvrzení žalobkyně zaplatil 11 040 Kč. Dluží proto pouhých 650 Kč a z této částky úroky ve smluvní výši 23,66 % ročně a úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne následujícího po dni, kdy měl jeho závazek být uhrazen. Ve zbývajícím rozsahu je žaloba zamítána, neboť výpočet kapitalizovaných úroků i kapitalizovaných úroků z prodlení, tedy obou těchto úroků požadovaných od [datum] do zaplacení vychází z jiné výše nároku, než kterou lze po právu přiznat. Proto v uvedeném rozsahu je žaloba zamítána. Důvody pro rozlišení ujednání platného a ujednání neplatného tak, jak uvádí soud shora, platí i pro tuto smlouvu. 4. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, vychází soud z předpokladu § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který ve věci uspěl. Žalobkyně byla více neúspěšná než úspěšná a žalovanému, který byl převážně úspěšný, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl dle tohoto ustanovení a contrário.