17 C 116/2021-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 50 070,86 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [2017] byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 39 000 Kč dne [2017]. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit žalobkyni ve 47 měsíčních splátkách po 2 418 Kč a ve 48. splátce ve výši 2 398 Kč. Při jednání žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena. Žalovaný měl zaplatit jistinu ve vši 39 000 Kč, obchodní úrok ve výši 53 044 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč, celkem 116 044 Kč. Žalovaný platby dle smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně, proto žalobkyně zesplatnila zápůjčku, a to ke dni [2020]. Dlužná pohledávka ve výši 50 070,86 Kč, se skládá (i) z neuhrazené jistiny ve výši 25 491 Kč (na jistině zápůjčky žalovaný uhradil celkem 13 509 Kč), (ii) z neuhrazených obchodních úroků ve výši 8 342 Kč (žalovaný uhradil na obchodním úroku částku ve výši 40 195 Kč), (iii) z neuhrazených měsíčních poplatků za správu zápůjčky (administrativních poplatků) ve výši 4 500 Kč (žalovaný uhradil 14 000 Kč), (iv) z úroku z prodlení ve výši 1 417,47 Kč, (v ) ze smluvní pokuty v celkové výši 9 570,39 Kč, (vi) z úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [2022], ke kterému se bez včasné omluvy nedostavil žalovaný, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. 5. Dne [2017] došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 39 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaný v souvislosti s poskytnutím této částky zavázal uhradit, byla 116 044 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 2 418 Kč, resp. poslední splátka byla ve výši 2 398 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 51 % ročně, a ve smlouvě (sazebníku) jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek - smluvní pokuty, správa úvěru a náhrada za náklady v případě prodlení klienta; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Žalovaný žalobkyni zaplatil v souvislosti s poskytnutím úvěru celkem částku ve výši 67 704 Kč. 6. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). 7. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 8. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 9. Podle § 419 obč. zák. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 420 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 11. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 13. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 16. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 18. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580, § 588 a 1813 a násl. obč. zák. 19. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 51 % ročně společně s administrativními poplatky, smluvními pokutami a náklady v případě prodlení žalovaného. Takto sjednaná úroková sazba jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala na hranicí 10 % ročně; potom sjednaná úroková sazba (51 % ročně) vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje pětinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 20. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 obč. zák. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 21. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák. a administrativní poplatky jsou nepřiměřeně vysoké, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku a administrativního poplatku (a dalších sankcí) uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku společně s administrativním poplatkem. 22. Pokud žalovaný převzal částku ve výši 39 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný na poskytnuté plnění ve výši 39 000 Kč uhradil ve splátkách částku 67 704 Kč, tedy částku vyšší než 39 000 Kč, proto žalobkyni nic nedluží a soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. 23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.