9 C 80/2022-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 12 540 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 084,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 262,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu nesplnění povinností žalovanou, k nimž se zavázala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum]. Dále žalobkyně požaduje přiznat i částku 3 265 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 520,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 384,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 513,57 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 26,58 % ročně z částky 2 513,57 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná nesplnila ani závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené též s právním předchůdcem žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odstavec 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nikterak nevyjádřila, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 1 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 800 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 240 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 16 440 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč v hotovosti, a to při úrokové sazbě 32,15 % p. a. Splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do dne vypořádání veškerých závazků, které na základě či v souvislosti se spotřebitelským úvěrem vznikly. Oproti tomu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z dne [datum] [číslo] vyplývá, že se žalovaná zapůjčené finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 825 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, poplatek za pojištění ve výši 135 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 405 Kč zavázala uhradit v 45 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po 197 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum] Celkem se tak žalovaná při fixní výši úrokové sazby 35,53 % p. a. zavázala uhradit částku 8 865 Kč. Z obou smluv vyplývá právo věřitele v případě prodlení dlužníka prohlásit celý úvěr za splatný, a to marným uplynutím lhůty k zaplacení stanovené věřitelem. Z karet zákazníka je zřejmé, jaké údaje právní předchůdce žalobkyně zjišťoval za účelem posouzení úvěryschopnosti žalované. Z tabulky jednotlivých splátek obou úvěrů vyplývá, že v době po poskytnutí druhého úvěru žalovaná řádně splácela. Přistoupení žalované ke skupinovému pojištění v případě obou úvěrových smluv soud zjistil ze zařazení zákazníka do pojistného programu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně jejích příloh a oznámením o postoupení pohledávek žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo vyplývající z výše uvedených úvěrových smluv. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když na závazek ze smlouvy [číslo] uhradila pouze částku 3 900 Kč a na závazek ze smlouvy [číslo] částku 5 600 Kč. Žalovaná částka 12 540 Kč se tedy v případě prvé smlouvy skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 000 Kč a a dlužných úhrad za služby ve výši 3 540 Kč a příslušných úroků. V případě druhé smlouvy se představuje žalovaná částky ve výši 3 265 Kč dlužnou jistinu ve výši 2 513,57 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 751,43 Kč, a dále příslušné úroky. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek ještě před podáním žaloby. 5. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné ze shora uvedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 6. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 7. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli v obou případech smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, na něž rovněž dopadá též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však ujednání ohledně poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a ve výši 1 500 Kč posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 547, § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle nichž musí právní jednání obsahem i účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, když neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek přihlédne soud i bez návrhu. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Neplatnost ujednání shledal soud i proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele, když podle § 1813 občanského zákoníku, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Uvedená částka odměny za hotovostní inkaso splátek představuje v prvním případě 40 % ze skutečně poskytnuté jistiny a ve druhém 30 %. Má-li představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, jsou obě odměny evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť jsou nepřiměřeně vysoké, když při zohlednění již sjednaných úroků a poplatku za administrativní činnost by zisk z poskytnutého úvěru v prvním případě smlouvy činil 80 %, v případě druhé smlouvy pak 66,5 %. Soud takto sjednaný zisk na straně věřitele s přihlédnutím k době trvání závazku považuje za nepřiměřený. Navíc je nutné konstatovat, že formuláře smluv neumožňovaly jinou variantu, než předání finančních prostředků v hotovosti při podpisu smlouvy, na což je automaticky navázáno jejich splácení rovněž a pouze v hotovosti. Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní půjčka nemohla být splácena například bezhotovostními převody) a představuje ze strany právního předchůdce žalobkyně navyšování ceny poskytnuté půjčky. Soud tak hodnotí počínání právního předchůdce žalobce jako nemravné, a proto ujednání ohledně odměny za hotovostní inkaso splátek v obou smlouvách posoudil jako absolutně neplatné ujednání, když ve smyslu § 576 občanského zákoníku takové ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, a proto je neplatná pouze tato část. 8. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni v případě prvé žalované částky ve výši 12 540 Kč pouze částku 8 940 Kč, neboť žalovaná na úvěr poskytnutý ve výši 9 000 Kč uhradila částku 3 900 Kč. Ve zbylé části, tj. ve výši 3 600 Kč proto soud žalobu zamítl, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 Kč od [datum] do zaplacení, neboť úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně za totožné období soud vyhověl z přiznané částky 8 940 Kč oproti úroku z požadované částky 9 000 Kč. Na zákonný úrok z prodlení vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 315/2013 Sb. Soud zároveň žalobkyni přiznal i smluvní úrok v požadované výši 24,81 % ročně, avšak pouze z přiznané částky 8 940 Kč za období od [datum] do [datum], neboť ustanovení § 122 odstavce 4 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje limit nároku věřitele na smluvní úrok v ujednané výši v případě prodlení dlužníka. V takovém případě má věřitel právo na ujednaný smluvní úrok pouze po dobu prvních 90 dní prodlení dlužníka. S ohledem na přechodná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (§ 168 odstavec 1), která stanoví, že dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení