10 C 108/2023-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 9 739 Kč s příslušenstvím a pohledávku ve výši 3 097,76 Kč, a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 28,61 % ročně, a to z částek odpovídající zbývající dlužné původní jistině od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 20 275 Kč. 2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovanou (dlužníkem) smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 28,61 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 352 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení, když v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila od [datum] do [datum] celkem 11 splátek po 352 Kč, tj. celkem 3 872 Kč. V souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6 smlouvy ve výši 498 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalované v celkové výši 400 Kč dle čl. 6 smlouvy. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, a to ke dni [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 9 193,84 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu [číslo] smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění úvěru byla uhrazena částka 352 Kč dne [datum]. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné nové jistiny v celkové výši 8 841,94 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 498 Kč, náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru kapitalizované k datu vyhotovení žaloby ve výši 3 097,76 Kč a úroku za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 8 590,12 Kč od [datum] do [datum] a poté z této částky 8 590,12 Kč s úrokem 15 % p. a. od [datum] do zaplacení, maximálně do částky ve výši 20 275 Kč. 3. V průběhu řízení – před zahájením jednání - žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum] a navrhla, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodného obohacení. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 7. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval. K rozhodnutí zbýval předmět řízení pro částku ve výši 5 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. 8. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], na kterém jednal v nepřítomnosti účastníků. 9. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. 10. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaná v souvislosti s poskytnutím této částky zavázala uhradit, byla 6 896 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaná zavázala splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 352 Kč, a to vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 28,61 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy. 11. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala finanční situaci žalované. 12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalované byla poukázána částka ve výši 10 000 Kč. 13. Soud rovněž k důkazu provedl kartu klienta, ze které vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradila celkem částku ve výši 4 224 Kč. 14. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek a dále soud zjistil, že žalované byly zaslány předžalobní výzvy 15. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). 16. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 17. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 18. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 19. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 20. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 23. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 24. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 25. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák. 26. Důvodem pro tento závěr jsou jednotlivá ustanovení smlouvy o úvěru, zejména čl. 6. Ačkoliv je ujednání čl. 6 od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednání o výši smluvních sankcí, smluvních pokut a ujednání o nové jistině uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti nepřiměřených smluvních pokut. 27. Soud musí smlouvu posuzovat v celém kontextu, kdy součástí smluvních ujednání jsou další sankce, které s přihlédnutím ke sjednanému úroku, činí smlouvu absolutně neplatnou. 28. Soud má za prokázané, že žalovaná převzala částku ve výši 10 000 Kč, která nebyla žalobkyni zcela navrácena, neboť žalovaná žalobkyni uhr