10 C 63/2022-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 70 064 Kč s příslušenstvím čítajícím zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 381 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 54 % ročně z částky 53 504,54 od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 1 710,28 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 53 504,54 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 183 772 Kč a dále náhradu nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě v celkové částce 153 144 Kč splácet v 36 měsíčních splátkách po 4 396 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, když v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil v období od [datum] do [datum] částku ve výši 74 732 Kč. V souladu se smluvním ujednáním došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč, se kterou se ocitl v prodlení a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč dle čl. 6 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 60 499,18 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu [číslo] smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl řádně a včas předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů. 4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. 5. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 75 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaný v souvislosti s poskytnutím této částky zavázal uhradit, byla 153 144 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 36 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 4 396 Kč, a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 54,18 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. RPSN činila 69,88 %. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy. 6. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala finanční situaci žalovaného. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalovaného byla poukázána částka ve výši 75 000 Kč. 8. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradil celkem částku ve výši 74 732 Kč. 9. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný byl informován o tom, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení všech pohledávek; stejně tak žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 10. Právní zástupkyně žalobkyně závěrem uvedla, že na základě provedeného dokazování by návrhu mělo být v plném rozsahu vyhověno a přiznána plná náhrada nákladů řízení. Smlouva byla uzavřena v souladu s platným právem a se základními zásadami soukromého práva, zejména pak se zásadou smluvní volnosti a autonomie vůle, žalovaný byl s podmínkami, za kterých měl být úvěr poskytnut seznámen ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, což žalobkyně doložila listinnými důkazy – předsmluvní formulář a informace pro klienta, ze kterých výslovně vyplývá, že žalovaný byl seznámen s výši úrokové sazby a se všemi sankčními ustanoveními smlouvy. I za tohoto předpokladu žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých smluvních povinností, nezbylo žalobkyni ničeho jiného než se svého nároku domáhat právní cestou. 11. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“). 12. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 13. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 15. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 16. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 23. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je jen zčásti důvodná. 24. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. o. z. 25. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 54,18 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách [obec] národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala na hranici 8 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje šestinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod abso