20 C 179/2023-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 752,31 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 093,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 899,87 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 397,40 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu postoupené smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností [právnická osoba], a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž poplatek ve výši 11 270 Kč (za poskytnutí úvěru), náklady na vyhodnocení případu (2 132 Kč) a poplatek za inkaso plateb v hotovosti (4 140 Kč) a úrok ve výši 2 214 Kč, celkem 19 756 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek částku ve výši 6 500,01 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky s účinností dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 4. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit včetně poplatku ve výši 19 756 Kč, tj. ve výši více než 85 % z jistiny ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Poplatek je složen z částek uvedených žalobkyní v návrhu. Žalovaný uhradil na svůj závazek celkem 6 500,01 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], její dílčí smlouvy z [datum], jakož i z oznámení o postoupení pohledávky dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum]. 5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena na 14 měsíců s úrokem, skrytým za poplatky, dosahující 85,89 % ročně. 9. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 12 % ročně. 10. Jednání předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 11. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok. 12. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 23 000 Kč, která byla žalobkyni navrácena v rozsahu 6 500,01 Kč. 14. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 16 499,99 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. 15. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku (oznámení o postoupení pohledávky) dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] postupem podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. o zákonných úrocích z prodlení. 16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani smluvní pokutu, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data požadované v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného úroku z prodlení. Dospěl tak k závěru, že v řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.