20 C 82/2023-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 261 417,05 Kč s příslušenstvím čítajícím zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 111 269,65 Kč od [datum] do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě v celkové částce 148 824 Kč splácet v 72 měsíčních splátkách po 2 067 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se tak do prodlení. Celkem na úvěr uhradil pouze 9 774,17 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení zbývající jistiny úvěru ve výši 73 646,43 Kč, úroku ve výši 68 677,91 Kč, ceny za doplňkovou službu„ Podpora“ ve výši 16 215 Kč + 32 499 Kč + 32 499 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč, smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 186,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 36 823,22 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl řádně a včas předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále„ smlouva o úvěru“) a jejích příloh soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 75 000 Kč. Z toho ale 11 250 Kč mělo být započteno na náklady žalobkyně spojené s vyřizováním úvěru, žalovanému mělo být na účet vyplaceno toliko 63 750 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 75 000 Kč a k tomu úrok ve výši 73 824 Kč v 72 měsíčních splátkách po 3 244 Kč. Zápůjční roční úroková sazba byla ujednána nominální sazbou 26 % p.a. V bodě 5.3 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniká žalobci právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, právo na úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně až do 50% zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Bod 5.4 obsahuje ujednání, že první upomínka žalobce je zpoplatněna 300 Kč a druhá 500 Kč. V bodě 5.5 si strany ujednaly, že v případě neuhrazení celé dlužné částky po dvou upomínkách je žalobce oprávněn jistinu úvěru zesplatnit, kdy úroky se pak stanou součástí jistiny. 5. Součást smlouvy o úvěru dále mj. tvoří příloha [číslo] nadepsaná jako Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Zde si strany dojednaly poskytnutí doplňkové služby, za kterou měl žalovaný uhradit dalších 84 744 Kč, a to měsíčními splátkami po 1 177 Kč. Dle bodu [číslo] pro případ, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru, si smluvní strany sjednaly, že uhrazením zbylé části doplňkové služby„ Podpora“ nahradí žalovaný žalobci škodu způsobenou porušením smlouvy o zřízení doplňkové služby„ Podpora“. I zde byl pro případ porušení podmínek sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (bod [číslo]). 6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne [datum] žalobce poukázal žalovanému na účet 63 750 Kč. 7. Z upomínek a dodejek České pošty se podává, že žalobce zaslal žalovanému postupně dvě upomínky k úhradě dluhu. 8. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Z oznámení spojeného s předžalobní výzvou ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný byl informován o tom, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení všech pohledávek. 9. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“). 10. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 11. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 14. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je jen zčásti důvodná. 22. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. o. z. 23. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba, která při součtu všech nákladových položek (bez smluvní pokuty) činí téměř 52 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy činila 11,75 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu výrazně převyšuje. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 24. Nadto je třeba dodat, že paušalizovaná náhrada újmy sjednaná v bodě 5.3 smlouvy o úvěru, resp. v bodě [číslo] smlouvy o zřízení doplňkové služby„ Podpora“, odporuje spotřebitelskému právu. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel sám dovolá. Soud z kontextu celé úvěrové smlouvy shledal celé ujednání o zřízení doplňkové služby„ Podpora“ jako zcela zjevně skrytý úrok, k jistině jako celku. Paušalizovaná náhrada újmy vykazuje v kontextu celé smlouvy značně sankční charakter. Náhrada újmy ve výši ceny doplňkové služby„ Podpora“ se má dle smlouvy uplatňovat vedle dalších smluvních pokut a nezávisle na nich. Žalobce přitom nemusí žádným způsobem prokazovat, zda mu vůbec nějaká újma vznikla. Před