5 C 72/2023-29 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO] se domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru poskytnutém žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podle této smlouvy měla žalovaná vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, která jí byla poskytnuta a dalších 13 045,40 Kč, jako kapitalizovaný smluvní úrok. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 640,15 Kč. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru téhož čísla, která je technicky dodatkem shora uvedené smlouvy ze dne [datum]. Na základě dohody smluvních stran byl předchozí závazek upraven tak, že jistina úvěru nově činila 51 706,16 Kč a smluvní kapitalizovaný úrok 56 085,40 Kč a žalovaná se tyto částky zavázala zaplatit ve 36ti měsíčních splátkách po 2 994, 21 Kč. Celkově tak měla žalovaná zaplatit na základě původní smlouvy ze dne [datum] včetně dodatku ze dne [datum] částku 107 791, 56 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované celkem částku 55 000 Kč, což doložil výpisy z účtu právního předchůdce ze dne [datum] kdy byla čerpána částka 10 000 Kč, ze dne [datum] kdy byla čerpána částka 40 000 Kč a ze dne [datum] kdy byla čerpána částka 5 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek tj. rámcové smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. V daném případě byla dílčí smlouva uzavřena dne [datum]. Svůj nárok opírá žalobkyně o smlouvu o úvěru včetně dodatků, doklady o zaslání částky 55 000 Kč žalované postupně tak, jak je uvedeno shora, upomínkami, oznámením o postoupení pohledávky, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání a předžalobní výzvou. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115a o.s.ř. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla doručena dne [datum], takže stanovená sedmidenní lhůta marně uplynula dne [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o.s.ř. odmítla nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Usnesením ze dne [datum] bylo žalobci uloženo, aby soudu doložil, jaké částky na základě obou smluv předložených žalobkyní žalovaná zaplatila, na jaké účely byly použity, a dále byla žalobkyně vyzvána, aby vysvětlila rozpor mezi uzavřením dodatečné smlouvy dne [datum] a poukázáním částky 40 000 Kč na účet žalované dne [datum]. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] soudu doložila jednotlivé splátky, které učinila žalovaná a doložila i další smlouvy o úvěru, které nebyly přílohou návrhu, a to smlouvu ze dne [datum] a ze dne [datum]. Těmito smlouvami byly postupně navyšovány částky úvěru původně uzavřeného dne [datum], až na částku uvedenou v poslední smlouvě, tj. smlouvě ze dne [datum], která činí 51 706,16 Kč. Vzhledem k postupu dle § 115a o.s.ř. soud vychází z písemností předložených žalobkyní ze kterých je zřejmé, že žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek včetně dílčí smlouvy s původním věřitelem [právnická osoba]. Podle postupně uzavíraných smluv mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a podle dokladů o poukázání jednotlivých částek žalovaná obdržela celkem částku 55 000 Kč. Za to se zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit částku 107 791,56 Kč, když smluvní úrok v jednotlivých smlouvách činil u smlouvy ze dne [datum] částku 65,47 K% ročně, u smlouvy ze dne [datum] částku 56,99 % ročně, u smlouvy ze dne [datum] rovněž 56,99 % ročně a u smlouvy ze dne [datum] částku 56,06 % ročně. Soud vyhodnotil ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako ujednání, která narušují rovnost povinností v neprospěch žalované v pozici spotřebitele s poukazem na ustanovení §§ 1813, 1814 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb.. Výše úroků sjednaná v úvěrových smlouvách je nepřiměřená a výrazně převyšuje úrokové sazby, které jsou běžně poskytované bankovními subjekty. Soud proto k těmto ujednáním nepřihlédl, neboť se jedná o ujednání odporující dobrým mravům, a proto podle § 580 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Další důvod neplatnosti soud shledává i v tom, že právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, na kterou je vedena u zdejšího soudu exekuce pod sp. zn. [spisová značka], která byla pravomocně nařízena ke dni [datum] pro částku 111 230 Kč s příslušenstvím a dosud trvá. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z § 86 odst. 6 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně ničím neprokázala, jak její právní předchůdce úvěruschopnost žalované zkoumal. Soud poukazuje na rozsudek soudního dvora EU- C 679/18, podle kterého jsou vnitrostátní soudy povinny zkoumat posuzovaní úvěruschopnosti poskytovatele úvěru z úřední povinnosti včetně vyvození důsledků z porušení této povinnosti. Jak výše uvedeno, existují dva důvody pro absolutní neplatnost smluv citovaných shora, soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně prokázala, že žalované byla právním předchůdcem žalobkyně postupně poskytnuta částka 55 000 Kč, z této částky žalovaná uhradila celkem 33 375, 26 Kč, což doložila žalobkyně jednotlivými platbami, které žalovaná uhradila, jak je uvedeno ve vyjádření žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná je proto povinna zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, tedy částkou 55 000 Kč, která jí byla poskytnuta a částkou 33 375,26 Kč, kterou uhradila, tedy částku 21 624,74 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a vyhověl, i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala, když postupoval podle § 1968 a § 1970 a následujících občanského zákoníku. Ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodu zamítl. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobkyně měla úspěch z méně než 50 % a žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto postupoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř a contrario.