9 C 112/2023-33 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 30 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 015,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 358,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 21 833,01 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,74 % p. a. z částky 21 833,01 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku 20 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 763,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 631,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 15 866,53 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem ve výši 25,77 % p. a. z částky 15 866,53 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že se v případě částky 30 920 Kč jedná o nesplacený závazek, jenž žalovanému vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum]. V případě částky 20 400 Kč s příslušenstvím se jedná o nesplnění závazek žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum]. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odstavec 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nikterak nevyjádřil, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, jemuž odpovídá závazek žalovaného splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 63 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 050 Kč v hotovosti, a to při úrokové sazbě 32,15 % p. a. Splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do dne vypořádání veškerých závazků, které na základě či v souvislosti se spotřebitelským úvěrem vznikly. Věřiteli ze smlouvy vyplývalo právo v případě prodlení dlužníka s úhradou příslušné splátky prohlásit celý úvěr za splatný. Z karty zákazníka je zřejmé, jaké údaje právní předchůdce žalobkyně zjišťoval za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z čistého příjmu žalovaného ve výši 40 329 Kč, který byl ověřen oproti bankovním výpisům a výplatním páskám. Jako použitelný byl právním předchůdcem žalobkyně shledán příjem žalovaného ve výši 17 739 Kč měsíčně, neboť celkové měsíční výdaje uvedené žalovaným činily 22 590 Kč. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti finanční částku 27 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 20,74 % ročně, tj. ve výši 4 590 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 52 380 Kč v pravidelných 80 týdenních hotovostních splátkách po 655 Kč, přičemž poslední splátka činila 635 Kč a byla splatná [datum]. Co se ostatních podmínek týče, včetně případného prodlení žalovaného se splácením úvěru, byly ujednány totožné podmínky jako v případě smlouvy ze dne [datum]. Z karty zákazníka vyplývá disponibilní příjem žalovaného ve výši 12 075 Kč, z něhož právní předchůdce žalobkyně vycházel, když od příjmů z hlavního pracovního poměru ve výši 38 285 Kč odečetl celkové měsíční výdaje uvedené žalovaným v celkové výši 26 210 Kč. Údaje byly ověřeny oproti výplatním páskám, nájemní smlouvě, čestnému prohlášení. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě vyplývá, že pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným vyplývající ze shora uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny na žalobkyni. S touto skutečností byl žalovaný obeznámen dopisem ze dne [datum], který mu byl dle dokladu o odeslání zaslán téhož dne. 6. V neposlední řadě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, která mu byla dle podacího lístku odeslána dne [datum]. 7. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné ze shora uvedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci. 9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli v obou případech smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou rovněž dopadá i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však obě smlouvy posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 547, § 580 a § 588 občanského zákoníku, a dále pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele podle § 1813 občanského zákoníku. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že právní předchůdce žalobkyně byl v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému (spotřebiteli), o čemž svědčí i skutečnost, že k uzavření předmětné smlouvy došlo adhezním způsobem, kdy text smlouvy byl zpracován právním předchůdcem žalobkyně a žalovaný tedy neměl reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit. Neméně podstatný je i fakt, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje finanční prostředky jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, neboť na běžné bankovní úvěry by jinak nedosáhli, a zároveň je likvidita u těchto osob velmi omezená, často nulová. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky. Je standardem, že rizikovost těchto úvěrů je vyvažována vyšší úrokovou mírou oproti úrokové míře, za kterou se poskytují bankovní úvěry. Úrok, jako odměna za poskytnutí finančních prostředků, ujednaný v daném případě ve výši 20,74 % p. a. v případě prvé smlouvy a ve výši 32,15 % p. a. v případě druhé smlouvy by sám o osobě nemravný nebyl a bylo by možné jej akceptovat jako krytí vyšší míry rizikovosti úvěru, nicméně nelze přehlédnout, že vedle úroku byl v obou případech sjednán též administrativní poplatek ve výši 5 400 Kč, a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč v případě prvé smlouvy a v případě druhé smlouvy administrativní poplatek ve výši 7 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, které ve své podstatě rovněž představují odměnu za poskytnutí finančních prostředků. K tomu lze uvést, že administrativní úkony by měly být kryty úrokem. Požaduje-li nad rámec úroku žalobkyně, resp. její právní předchůdce po žalovaném též poplatky za administrativní činnost, které jsou ve shodné výši jako úrok (v případě prvé smlouvy dokonce vyšší), nelze než v takovém jednání shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby. O umělém navyšování ceny úvěru svědčí i ujednaná povinnost žalovaného splácet úvěr v hotovosti, přičemž eliminaci platby tohoto poplatku neměl žalovaný možnost nikterak ovlivnit, neboť text formulářové smlouvy byl jednostranně určen právním předchůdcem žalobkyně. Splácení hotovostního úvěru v hotovosti nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ, když z ničeho neplyne, že by hotovostní úvěr nemohl být splácen například bezhotovostními převody. S přihlédnutím k uvedenému nelze než v jednání právního předchůdce žalobkyně shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby a tím navýšit cenu úvěru. Skutečná odměna právního předchůdce žalobkyně při zohlednění již sjednaných úroků ve výši 4 590 Kč a poplatků v souhrnné výši 20 790 Kč v případě prvé smlouvy na dobu 80 týdnů představuje částku 25 380 Kč, což představuje 94 % ze skutečně poskytnuté jistiny. V případě druhé smlouvy činí součet úroku ve výši 7 000 Kč a souhrnných poplatků ve výši 21 000 Kč částku 28 000 Kč, což při splatnosti 60 týdnů představuje skutečnou odměnu právního předchůdce žalobkyně ve výši 80 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Odměnu sjednanou v takové výši považuje soud za evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, a takovému jednání nelze poskytnou právní ochranu. Z uvedených důvodů jsou uzavřené smlouvy o úvěru jako celek absolutně neplatné, když zároveň nelze presumovat, že by právní předchůdce žalobkyně smlouvy o úvěru se žalovaným uza