9 C 30/2023-33 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 996,97 Kč spolu s příslušenstvím, a dále částku 2 369,28 Kč s tím, že se jedná o nesplněné povinnosti žalovaného plynoucí mu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Částka 9 996,97 Kč představuje nesplacenou jistinu, kterou žalobkyně požaduje přiznat se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 996,97 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 762,71 Kč počítaného z dlužné jistiny ve výši 9 996,97 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum] a s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši ve výši 9 014,71 Kč, jenž je tvořen součtem nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 936,08 Kč, neplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 753,99 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 901,59 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 746,37 Kč a postoupného smluvního úroku ve výši 973,68 Kč počítaného za období od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 996,97 Kč Částku 2 369,28 Kč požaduje žalobkyně na základě ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. tedy od [datum] do [datum]. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť bylo možné věc rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, a zároveň s tímto postupem žalobkyně souhlasila a žalovaný svým postojem, kdy se nevyjádřil k výzvě soudu spojeného s doložkou, že soud bude mít za to, že s postupem souhlasí, pakliže se nevyjádří, dal najevo, že proti postupu ničeho nenamítá. 3. Ze žádosti o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena vyplněním předtištěného formuláře a jejíž součástí je i předpis splátek jako příloha [číslo] soud zjistil, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal uhradit v celkové výši 27 888 Kč, a to ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč splatných do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka tedy připadla na den [datum]. Náklady úvěru ve výši 12 888 Kč zahrnovaly úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 2 700 Kč. V žádosti o úvěr o sobě žalovaný uvedl základní údaje, včetně okolností vypovídajících o jeho finanční situaci (ženatý, středoškolské vzdělání, žádná vyživovací povinnost vůči dítěti do 26 let, bydlení u rodičů, měsíční příjem 34 779 Kč, náklady na bydlení včetně energií 2 000 Kč měsíčně, doprava jídlo, osobní náklady 3 000 Kč měsíčně, srážky ze mzdy 500 Kč měsíčně). Jako dostatečný byl zhodnocen použitelný měsíční příjem ve výši 29 279 Kč, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právnímu předchůdci žalobkyně předloženy výplatní pásky za měsíc říjen až listopad 2020, z nichž vyplývá průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 1 312,84 Eur, a pracovní smlouva uzavřená se zaměstnavatelem [právnická osoba] [právnická osoba] GmbH & Co. KG. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem všech tří dokumentů. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas neuhradil, když zaplatil pouze 9 850 Kč. Právní předchůdce žalobkyně závazek ze smlouvy nezesplatnil a jeho splatnost tak nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum], tj. okamžikem zaplacení kupní ceny, jak vyplývá z uvedené smlouvy, jakož i z potvrzení o provedení transakce k účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], jehož odeslání je prokázáno dokladem o odeslání ze dne [datum]. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů ode dne obdržení oznámení. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 4. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné z listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Podle ustanovení § 580 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Podle ustanovení § 1813 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatní pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. 9. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Při právním posouzení věci zhodnotil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání v neprospěch spotřebitele, neboť žalovanému byla zapůjčena částka ve výši 15 000 Kč na čtrnáct měsíců s úrokem přesahující v podstatě téměř 86 % ročně. Přestože ve smlouvě uvádí úrokovou sazbu ve výši 15 %, což za dobu trvání závazku ze smlouvy (tj. 14 měsíců) činí 1 444 Kč, nelze přehlédnout, že si účastníci zároveň sjednali úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkaso plateb v hotovosti za další částku v souhrnné výši 11 444 Kč. Úrok ve výši 15 % by se sám o sobě nejevil jako nemravný, avšak společně s dalšími náklady či poplatky, které na poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit a které jsou svou povahou odměnou za poskytnutí úvěru, je soud hodnotí jako nepřiměřeně vysoké a tedy jako nemravné. Dle názoru soudu jsou de facto skrytým úrokem a ziskem. Jednání právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky, které ukazují pouze na snahu získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Soud prvního stupně dále k tomuto uvádí, že žalobkyní předestřená judikatura týkající se oprávněnosti poplatku za sjednání úvěru je zavádějící, neboť poplatek za sjednání úvěru u nebankovní společnosti a paušální poplatek za správu úvěru u banky soud prvního stupně považuje za rozdílná skutková tvrzení, která nelze v předmětném případě ztotožňovat. To se týká i inkasního poplatku kdy soud prvního stupně nesdílí názor žalobkyně, která uvádí, že odměna za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Naopak právě z důvodu, že veškeré poplatky uvedené ve smlouvě o úvěru mají obdobnou podstatu, považuje je soud prvního stupně za ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši poplatků, které s