9 C 62/2023-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném v prvé řadě zaplacení částky 23 824,40 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplacené finanční prostředky, k jejichž úhradě se žalovaný zavázal na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum]. Úhrady druhé částky ve výši 13 780,48 Kč spolu s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z titulu nesplaceného úvěru, k čemuž byl žalovaný povinen na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného oba úvěry splácet žalobkyně sdělila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěrů s odbornou péčí posoudil, zda je žalovaný schopen finanční prostředky splácet. Vycházel především ze zhodnocení informací poskytnutých žalovaným ke svým rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům zaznamenaných v obou kartách zákazníka, přičemž žalovaným udané informace byly poté ověřeny oproti předloženým dokladům uvedených v zákaznických kartách (zejména pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouvy apod.). Mimo to žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že právnímu předchůdci žalobkyně poskytl úplné a pravdivé údaje sloužící k ověření jeho schopnosti úvěr splácet, potvrdil, že právní předchůdce žalobkyně tuto svoji povinnost splnil a že on sám je schopen celkovou dlužnou částku v souladu se smluvními podmínkami splnit. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, nehledě k tomu, že by žalovaný v případě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. V případě závěru soudu o neprokázání splnění povinnosti s náležitou péčí před uzavřením smlouvy ověřit schopnost žalované zápůjčku splácet, žalobkyně konstatuje, že v takovém případě se nejedná o absolutní neplatnost smlouvy. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, a protože soud s výzvou adresované žalovanému spojil doložku, že bude mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání žalovaný souhlasí, pakliže se k výzvě soudu nevyjádří, rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů založených ve spise, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila. 4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný k osobním poměrům uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost. Vlastní automobil. Je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou na plný úvazek v Německu na pozici dělníka, kde dosahuje měsíčně čistého příjmu ve výši 31 760 Kč. Jeho výše byla ověřena oproti předložené pracovní smlouvě a výplatních pásek za období leden a únor 2020. Jako další čistý příjem domácnosti byla bez bližšího určení do karty uvedena částka 11 244 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v odhadnuté výši 5 000 Kč. Žalovaný nedisponuje kreditní kartou, ani úvěrem či zápůjčkou u jiné společnosti, vlastní bankovní účet. Podpisem karet žalovaný čestně prohlásil, že nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení a nebylo proti němu ani zahájeno, není proti němu veden výkon rozhodnutí ani exekuce. Shodně skutečnosti vyplývají i ze zákaznické karty ze dne [datum]. Za květen a červen 2020 dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu ve výši 32 216 Kč a ostatní příjem domácnosti činil 12 000 Kč. Vyjma shodných odhadnutých výdajů ve výši 5 000 Kč přibyla interní splátka právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 1 707 Kč měsíčně. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 11 252 Kč skládající se z úroku ve výši 6 967 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a v neposlední řadě z poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 785 Kč skládající se z částky za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 015 Kč a za flexibilní splácení ve výši 1 770 Kč. K tomu přistoupil žalovaný též k doplňkovému pojištění, za které se zavázal uhradit částku 1 950 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 25 202 Kč, a to v pravidelných 65 týdenních splátkách po 388 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období počalo plynout 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy. Poslední splátka měla činit 370 Kč. Úroková sazba byla ujednána jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 79,20 %. Žalovaný byl ve smlouvě upozorněn, že sjednání komfortního a flexibilního splácení není podmínkou pro získání úvěru. Jedná se o doplňkovou službu a zákazník má možnost získat úvěr s čerpáním a formou splácení v bezhotovostní formě. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. Podpisem smlouvy žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti poskytnutý úvěr splácet a je si rovněž vědom, že si právní předchůdce žalobkyně tyto informace ověřil a vyhodnotil a že je schopen úvěr dle smlouvy splácet. Na základě tabulky umoření – souhrnné informace ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný na úvěr [číslo] uhradil celkem 4 250 Kč. 6. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí byly též smluvní podmínky, byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 14 681 Kč skládající se z úroku ve výši 10 201 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a v neposlední řadě z poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 980 Kč skládající se z částky za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 420 Kč a za flexibilní splácení ve výši 1 560 Kč. K tomu žalovaný rovněž přistoupil k doplňkovému pojištění, za které se zavázal uhradit částku 2 340 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 30 021 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 385 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období počalo plynout 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy. Poslední splátka měla činit 376 Kč a její splatnost připadla na [datum]. Úroková sazba byla ujednána jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 86 %. Žalovaný byl rovněž i této smlouvě upozorněn na doplňkovou formu hotovostního splácení a čerpání úvěru. I tato smlouvě o úvěru obsahovala prohlášení žalovaného o poskytnutí úplných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení schopnosti úvěr splácet a jejich ověření právním předchůdcem žalobkyně. Na základě tabulky umoření – souhrnné informace ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný na úvěr [číslo] uhradil celkem 10 950 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy s postoupenými pohledávkami a oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] odeslané žalovanému dne [datum] žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo vyplývající z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru a že byl žalovaný o této skutečnosti vyrozuměna a zároveň vyzván k úhradě dlužných částek ve lhůtě 10 dní ode dne doručení oznámení. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 8. Na základě shora uvedených skutkových zjištěních učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně poté, co posoudil úvěruschopnost žalovaného, mu nejprve na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč, za který se žalovaný zavázal zaplatit celkovou částku včetně doplňkových služeb ve výši 25 202 Kč. Ve druhém případě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 13 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], které byl žalovaný povinen vrátit spolu s cenou za doplňkové služby v celkové výši 30 021 Kč. Žalovaný úvěry řádně a včas nesplácel, když na první úvěr uhradil pouze 10 950 Kč a na druhý úvěr částku 4 250 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého práva a pohledávky postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. 9. Při právním hodnocení soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný měli v obou případech vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na kterou by se vyjma občanského zákoníku a smluvních ujednání vztahoval i zákona č. 257/2016 Sb., zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a