10 C 46/2024-56 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 106 921 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za jednotlivá období a z částek v žalobě specifikovaných, smluvní pokutu ve výši 42 095,52 Kč a úrok ve výši 66,3 % ročně za jednotlivá období a z částek v žalobě specifikovaných. Dále požadovala žalobkyně náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný neplnil své závazky vůči žalobkyni řádně a včas, a proto se žalobkyně domáhá úhrady shora uvedeného včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalovaného splatit řádně a včas poskytnutý úvěr.2. V průběhu řízení, ještě před zahájením jednání ve věci samé – žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne , datum, .3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.4. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.5. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.6. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval.7. K rozhodnutí tak zbýval předmět řízení pro částku :a) 92.538,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 105.038,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 104.038,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 102.038,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 100.038,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 98.038,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 96.038,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 95.538,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 94.538,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 92.538,72 Kč od , datum, do zaplacení.b) částka 36 538,97 Kč odpovídající smluvní pokutěc) úrok 28,98 % ročně z částky 98.225,52 od , datum, do , datum, , a dále úrok vevýši 15% z částky 98.225,52 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 97.941,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 95.941,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 93.941,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 93.441,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 92.441,72 Kč od , datum, do , datum, ; z částky 90.441,72 Kč od , datum, do zaplacení8. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém jednal v nepřítomnosti žalovaného, neboť se k jednání nedostavil, svou neúčast nijak neomluvil, ačkoliv byl řádné předvolán a poučen o možnosti jednat i v jeho nepřítomnosti, popř. možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.9. Z provedeného dokazování při jednání má soud za prokázané, že dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, a na jejímž základě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši 232 452 Kč v pravidelných 36 měsíční splátkách po 6 457 Kč, a to vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,30 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy.10. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala a zjišťovala finanční situaci žalovaného, což vyplývá z listiny označené jako hodnocení klienta a z výpisu ze záznamů z registru SOLUS.11. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne , datum, byla žalovanému vyplacena částka ve výši 100 000 Kč.12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil na svůj závazek částku ve výši 16 957 Kč.13. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovanému byla řádně doručena i předžalobyní výzva.14. Soud v dané věci pak dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“).15. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.16. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.17. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.18. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.19. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.22. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.24. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák.25. V dané věci je nutno uvést, že žalobkyně - podnikatel je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému – spotřebiteli. Uzavřená smlouva o úvěru je formulářového typu, kdy žalovaný neměl možnost obsah smlouvy jakkoliv ovlivnit. Podmínky smlouvy byly předem dány. Nelze opominout fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěru jako nebankovní instituce. Je obecně známo, že na tyto společnosti se pak obvykle obracejí lidé v nouzi či jinak těžké životní situaci, jež by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se pak jedná o rizikové dlužníky s omezenou popřípadě nulovou likviditou. Nebankovní instituce pak toto zvýšené riziko kompenzují zvýšenou odměnou za zapůjčení finančních prostředků v podobě úroků, popř. poplatků, za něž se úroky skrývají. Kompenzace rizikovosti však nemůže být neomezená.26. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 6 násobný.27. Žalobkyně sice vzala svoji žalobu částečně zpět co do výše úroků, avšak právní jednání a jeho platnost je nutno posuzovat ke dni učinění právního úkonu, tj. ke dni uzavření smlouvy. Ke dni uzavření smlouvy tato obsahovala ujednání o úrocích, které soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy.28. Dalším důvodem pro neplatnost dané smlouvy o úvěru soud považuje i další ustanovení smlouvy, zejména pak čl. 6, kde jsou vymezeny důsledky vyplývající z prodlení klienta. Ačkoliv je ujednání čl. 6 od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to i s ohledem na ustanovení § 1802 obč. zák. , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly ujednány) a ačkoliv je smlouva dle ust. § 2395 obč. zák. smlouvou úplatnou, soud shledal neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednání o výši smluvních sankcí, smluvních pokut a ujednání o nové jistině uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti o