17 C 155/2024-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 85 949,50 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 045,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 670,35 Kč a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 62 742,25 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, a dále úroku 22,62 % ročně z částky 62 742,25 Kč od , datum, do zaplacení, a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyni zpět jistinu a částku 71 935 Kč, skládající se z úroku ve výši 52 921 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní splácení ve výši 17 514 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po 4 499 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .3. Jednání, které se konalo dne , datum, , proběhlo v nepřítomnosti žalované.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávky byla žalovaná seznámena dopisem ze dne , datum, , který byl žalované odeslán dne , datum, .5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět včetně poplatků a úroku v 36 měsíčních splátkách po 4 499 Kč. Měla být navrácena jistina a částka ve výši 71 935 Kč, přičemž tato částka zahrnuje kapitalizovaný úrok ve výši 52 921 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměnu za komfortní splácení ve výši 17 514 Kč.6. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku v období od uzavření smlouvy do , datum, částku 68 342,10 Kč (tabulka umoření) a dne , datum, částku ve výši 2 376,30 Kč a dne , datum, částku ve výši 2 399,10 Kč; celkem tedy částku ve výši 73 117,50 Kč, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně.7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč za částku 71 935 Kč. Smlouvu o úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byla tato částka zapůjčena na 36 měsíců s úrokem přesahující 27 % ročně. Přestože ve smlouvě se uvádí, že úrok činí po dobu trvání smlouvy pouze 52 921 Kč, nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali odměnu ve výši 19 014 Kč. Úrok sám o sobě by se nejevil jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaná musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvu jako nemravnou. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 7 % ročně, jak vyplývá ze statistik České národní banky (v červnu 2020 činila průměrná výše úrokové sazby pro úvěry na spotřebu s fixací úroku od 1 roku do 5 let 7,54 % ročně).14. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.15. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjmy ve výši 40 502 Kč a měsíční výdaje – 2 650 Kč (jiné splátky) a 5 000 Kč (výdaje). Žalovaná předložila výplatní pásky za dva měsíce – březen a duben 2020.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalované, avšak neověřila její celkovou finanční situaci, ani se nezabývala výdaji žalované, tedy zčásti nezkoumala úvěruschopnost žalované.21. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že nezkoumala, resp. neověřovala výdaje žalované (uvedená částka 5 000 Kč měsíčně je neadekvátní a nevěrohodná).22. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že uzavřená smlouva je neplatná, a to absolutně (srov. k tomu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) i z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti.23. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že uzavřená smlouva je neplatná, a to absolutně podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž podle § 588 obč. zák.24. Soud má za prokázané, že žalovaná převzala celkem částku ve výši 90 000 Kč, kterou zčásti nevrátila.25. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 16 882,50 Kč (90 000 Kč – 73 117,50 Kč), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaná převzala částku ve výši 90 000 Kč na základě neplatné smlouvy, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaná na poskytnuté plnění uhradila částku 73 117,50 Kč, tedy je povinna vrátit rozdíl.26. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen s