7 C 155/2025-33 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 63 245,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 005,43 Kč, 738 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnit svého práva proti žalované.2. Žalobce se svého nároku po žalované dožadoval z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 28 035Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek. Žalovaná si své povinnosti však řádně neplnila.3. Žalobce se k ústnímu jednání omluvil, a žalovaná se bez omluvy nedostavila.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 4.7. 2024uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 28 035 Kč s možností postupného čerpání poskytnutých finančních prostředků až do 32 400 Kč. Podpisem předmětné smlouvy se zavázala žalovaná dodržovat Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala předmětné finanční prostředky hradit první splátku splatnou , datum, , smlouva měla trvat do , datum, a žalovaná měla hradit pevný úrok denní ve výši 1,016 %, dále poplatky ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek o 60 dní, 165 Kč za expresní službu Presto, 0,96 Kč denně za informační SMS servis. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva charakteru spotřebitelského úvěru elektronicky. Finanční prostředky ve výši 28 035 Kč byly poukázány na účet prostřednictvím bankovního účtu žalobce dne , datum, – 8 000 Kč, , datum, - 16 617 Kč, , datum, – 3 418 Kč. Žalovaná na svoji pohledávku uhradila částku ve výši 9 689,45 Kč. (68,10 Kč zohledněno na jistinu před podáním žaloby). Žalobce tak vypověděl smlouvu dne , datum, a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Předmětná částka, kterou požadoval se sestávala z jistiny 27 966,90 Kč (- 9 621,35 - soud předmětné plnění žalobkyně považoval za plnění na jistinu- tzn. 18 345,55 Kč), poplatek za vyplacení 524,31 Kč, smluvní úrok 33 501,74 Kč, poplatek za službu klidné spaní 40,26 Kč, poplatek za službu Prsto 463,40 Kč, poplatek za službu informační SMS servis – 10,56 Kč, poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené tranše podle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy, poplatek smluvní úrok 1,02 % denně z nesplacené části jistiny ( čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy, 289,14 Kč ( čl. VII odst. 4 Smlouvy- 289,14 Kč, poplatek Presto 495 Kč podle čl. VII odst. 4 Smlouvy, informace SMS -75,84 Kč podle čl. VII odst. 4 Smlouvy. Soud vyhodnotil, že předmětná smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání v části sjednaného poplatku, v jeho nepřiměřené výši, která zásadním způsobem narušuje rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Úprava práv a povinností ve Všeobecných obchodních podmínkách je zvolena nepřehledně a nesrozumitelně, stejně tak úprava poplatků v samotné smlouvě, tyto jen uměle pouze a jen navyšují částku, kterou je žalovaná povinna navrátit zpět, lze na ně nahlížet jako na další skrytý úrok a nepřiměřené jsou i sankce, způsob jejich úpravy, stejně tak jako v případě poplatků je pro subjekt, kterým je spotřebitel, značně nesrozumitelný. K těmto ujednáním tak soud ani nepřihlédl s poukazem na ustanovení § 1812, § 1813, § 1814, § 1815 z.č. 89/2012 Sb..6. Ze strany žalobce však nebyla předložena karta zákazníka ani žádost o spotřebitelský úvěr. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu. Byly zjištěny jen příjmy ve výši 49833 Kč, blíže nespecifikované a nedoložené, byly zjištěny výdaje na bydlení 12 000 Kč a další výdaje 10 000 Kč. Tyto nebyly nikterak doloženy. Bylo zřejmé, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3 leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalované, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, zda před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele - žalované v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.12. Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaná bydlí, na základě jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalované. Ze strany žalobce nebyly ani vyžádány výplatnice, výplatní lístky. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, které by vypovídaly o tom, že řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Pouze a jen formálně.13. Soud v daném případě s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného subjektu jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Předmětná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je uložena poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy