7 C 277/2025-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17 848,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 148,30Kč, 81,45 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnit svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 8 000 Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek. Žalovaný si své povinnosti však řádně neplnil.3. Žalobce se k ústnímu jednání omluvil.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala dne , datum, částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný uhradil na jistinu částku ve výši 5,93 Kč. Podpisem předmětné smlouvy se zavázala žalovaná dodržovat Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala předmětné finanční prostředky hradit první splátku splatnou , datum, a smlouva měla trvat do , datum, . Žalovaný měl hradit pevný úrok denní ve výši 1,02 %, dále poplatky za vyplacení tranší úvěru. Žalovaný na svoji pohledávku uhradila částku ve výši 5,93 Kč. (zohledněno na jistinu před podáním žaloby). Žalobce tak vypověděl smlouvu o úvěru písemností ze dne , datum, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě.6. Předmětná částka, které se žalobce po žalované dožadoval představuje jistinu ve výši 7 994,03 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 154,27 Kč, smluvní úrok ve výši 9 699,99 Kč.7. Soud vyhodnotil, že předmětná smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání v části sjednaného poplatku, v jeho nepřiměřené výši, která zásadním způsobem narušuje rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Úprava práv a povinností ve Všeobecných obchodních podmínkách je zvolena nepřehledně a nesrozumitelně, stejně tak úprava poplatků v samotné smlouvě, tyto jen uměle pouze a jen navyšují částku, kterou je žalovaný povinen navrátit zpět, lze na ně nahlížet jako na další skrytý úrok a nepřiměřené jsou i sankce, způsob jejich úpravy, stejně tak jako v případě poplatků je pro subjekt, kterým je spotřebitel, značně nesrozumitelná. K těmto ujednáním tak soud ani nepřihlédl s poukazem na ustanovení § 1812, § 1813, § 1814, § 1815 z.č. 89/2012 Sb..8. Ze strany žalobce však nebyla předložena karta zákazníka ani žádost o spotřebitelský úvěr. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu. Byly zjištěny jen příjmy ve výši 28 324 Kč, blíže nespecifikované a nedoložené, byly zjištěny výdaje na bydlení 11 000 Kč a další výdaje 2 000 Kč. Tyto nebyly nikterak doloženy.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalované, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, zda před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele – žalované v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.14. Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaný bydlí, na základě, jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaný vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalovaného, tento nebyl doložen. Ze strany žalobce nebyly ani vyžádány výplatní lístky, tyto nebyly doloženy. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, které by vypovídaly o tom, že řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce postupoval pouze a jen formálně.15. Soud v daném případě s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného subjektu jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Předmětná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je uložena poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel, právní předchůdce žalobce neučiní. Úvěr by měl být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tímto jednáním pak žalobce i plní svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně za účelem zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. V daném případě se tak však nestalo a právní předchůdce žalobce tuto svoji povinnost nesplnil. Žalobce neprokázal, že by při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru plnil svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dlužníka, a v důsledku tohoto je nezbytně nutné nahlížet na smlouvu o spotřebitelském úvěru jako na absolutní neplatnou s poukazem na § 87 odst. 1 věta první o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustavením § 588 zákona č. 89/2012 Sb..16. Žalovaný je tak povinen navrátit žalobci částku, která se