Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí na základě něhož by došlo ke zrušení vyživovací povinnosti vůči , jméno FO, , tj. synu žalobce. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaný ukončil řádně studium na Střední zemědělské a potravinářské škole v , název města, a od , datum, nastoupil do řádného pracovního poměru v , právnická osoba, . Tímto dnem tak získal žalovaný vlastní pravidelný finanční příjem a je plně schopen sám se živit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nekomunikuje se žalobcem, nezbývá nežli podat předmětnou žalobu.2. Žalovaný zcela souhlasil s podanou žalobou, nad to však dodal, že žalobce se jej nesnažil ani kontaktovat a nesnažil se domluvit na tom, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému skončí. Jinak učinil nesporným veškerá tvrzení, která jsou uvedena v žalobě, tj. že řádně ukončil studium na střední škole a v současné době nastoupil do pracovního poměru a je zcela samostatně výdělečně činným. K tomu předložil potřebné listiny.3. Soud provedl dokazování listinami do spisu účastníky založenými, jakož i výpovědí žalobce.4. Z provedených listin soud zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, byl tehdy nezletilý žalovaný svěřen pro dobu před a po rozvodu do péče matky a otci byla uložena povinnost hradit 8 500 Kč měsíčně na jeho výživu. Citovaný rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, změněn tak, že žalobce byl povinen hradit na výživu žalovaného 9 000 Kč měsíčně. Odvolací soud tehdy vycházel ze skutečnosti, kdy částka ve výši 9 000 Kč měsíčně výživného odpovídá potřebám , jméno FO, , který počal studovat na střední škole v souvislosti s čímž došlo k navýšení výdajů spojených jak se studiem, tak především s dojížděním a také s ubytováním na internátě, který , jméno FO, obýval a dále pak vycházel z příjmů rodičů. Průměrný čistý příjem otce ohodnotil na částku 60 000 Kč měsíčně čistého a matčin na částku 33 000 Kč měsíčně čistého. Důležitým činitelem v rozhodnutí odvolacího soudu byla i dávka Kindergeld, kterou pobíral otec a která následně měla přejít na matku jakožto primárního pečovatele o nezletilé dítě.5. Z dalších doložených listin se soud dozvěděl, že žalovaný ukončil dne , datum, studium na Střední škole zemědělské a potravinářské , adresa, a získal výuční list. , právnická osoba, ., , adresa, soudu sdělila, že žalovaný je v této společnosti zaměstnán na hlavní pracovní poměr od , datum, . To ostatně dokazují i další listiny, které soudu byly předloženy žalobcem a žalovaným. Žalobce pak sám ve své výpovědi prohlásil, že zjistil, že jeho syn, tj. žalovaný ukončil řádně studium a počal pracovat. Snažil se kontaktovat matku žalovaného, aby se domluvil na ukončení platby výživného. Žalovaného nekontaktoval, protože s ním není v žádném přímém či nepřímém styku a z minulosti ví, že by s ním syn nemluvil.6. Dle § 908 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně.7. Dle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Po provedení shora uvedených důkazů soud zhodnotil návrh žalobce za zcela důvodný, neboť v řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že žalovaný ukončil v měsíci červnu 2026 řádně studium na střední škole a získal výuční list. Od , datum, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, což dokládá i doložená pracovní smlouva. Žalovaný tak v současné době je samostatně výdělečně činný, živí se sám a byla osvědčena schopnost sám se živit. Za dané situace je evidentní, že výživné již neplní svou funkci, respektive veškeré finanční zabezpečení si nyní obstarává žalovaný sám svou prací. Ostatně oba účastníci se na těchto tvrzeních a událostech shodli, prohlásili je za nesporná a soud tak za dané situace zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobci nevznikly a proto zde ani není co ukládat k náhradě. Nicméně soud okrajem dodává, že i pokud by žalobce požadoval náhradu nákladů řízení, jednalo by se o nemorální požadavek, neboť jak vyšlo za řízení najevo žalobce se nepokusil s žalovaným domluvit, když uvedl, že jej nekontaktoval, neboť spolu nekomunikují, kontaktoval pouze matku žalovaného, což však není osoba žalovaná a nadto soud kladně zhodnotil přístup žalovaného k podanému návrhu, který svým jednáním nechtěl navyšovat náklady a učinil veškerá tvrzení žalobce za nesporná, z jednání se řádně omluvil a svá tvrzení dle zákona doplnil.