20 C 309/2025-37 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů za upomínání ve výši 1 000 Kč a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet v měsíčních splátkách vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne , datum, . Žalovaný navzdory zaslaným písemným upomínkám uvedenou splátku neuhradil, žalobkyně proto celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále „smlouva o úvěru“) a jejích příloh soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 15 % měsíčně, RPSN činila 439 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč.5. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Z pohybu bezhotovostních plateb vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na jeho účet.6. Soud dále z upomínek ze dne , datum, a ze dne , datum, zjistil, že žalovaný byl urgován k úhradě splátky dluhu. Dluh byl zesplatněn ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn v rámci předžalobní upomínky z téhož dne.7. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).8. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je jen zčásti důvodná.19. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a § 1813 a násl. o. z.20. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba, sama o sobě činí 125 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy činila cca 8,16 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu výrazně převyšuje. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.21. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku.22. Žalovaný převzal částku ve výši 50 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 50 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.23. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem z dne , datum, k úhradě dluhu do , datum, , potom je žalovaný od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data v zákonné výši.24. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované náklady na upomínky, které byly v článku 5.4 smlouvy sjednány. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení co do jistiny nároku zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 404 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního po