Okresní soud v Domažlicích 5 C 105/2026-72 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 127 707,84 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 130 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradil poskytnutou částku v pravidelných 120 plátkách ve výši 1 963 Kč měsíčně. Žalovaná neplnila svůj závazek řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně tak požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 125 907,84 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 10 733 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 693,94 Kč, poplatku ve výši 1 800 Kč a zákonného a obchodního úroku od , datum, do zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení o skutečnostech prokazujících řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. V rámci tohoto pak uvedla, že vycházela z příjmů zjištěných na základě transakcí na běžném účtu žalované, jež vstupoval do výpočtu platební kapacity 38 956 Kč. Dále pak ohledně výdajové stránky vycházela z transakcí prováděných na běžném účtu žalované a stanovila výdaje na částku 17 613,50 Kč. Žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu platební morálky žalované a stanovila, že platební kapacita žalované pro splátku ve výši 1 963 Kč je dostatečná. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaná na svůj závazek uhradila celkovou částku ve výši 17 456,16 Kč a specifikovala, jakým způsobem byly dílčí platby zúčtovány.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že považuje za nesporné poskytnutí úvěru ve výši 130 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, a uvedla jí známé úvěry, jež jí byly poskytnuty žalobkyní a o kterých jsou vedeny soudní řízení u Okresního soudu v Domažlicích. Dále pak uvedla, že jí není známo, jaká částka byla na daný úvěr uhrazena a v důsledku časové tísně není schopna zajistit potřebné doklady. Dále uvedla, že má za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť má za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Dle žalované je pak na místě vypořádat vztah mezi žalobkyní a žalovanou na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení a uložit jí povinnost uhradit bezdůvodné obohacení ve splátkách. Žalovaná navrhla, aby jí soud nepřiznal v souladu s ust. § 150 o.s.ř. náhradu nákladů řízení žalobkyni, ale naopak žalované. Při jednání konaném dne , datum, žalovaná učinila nesporným, že žalobkyni na daný úvěr uhradila částku ve výši 17 456,16 Kč.4. Soud na základě nesporného tvrzení mezi žalobkyní a žalovanou a dále pak z provedeného dokazování má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč, což vyplývá z nesporných tvrzení účastnic a dále pak z předložené smlouvy o úvěru a výpisu z účtu. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k řádnému plnění závazku ze strany žalobkyně. Z důvodu neplnění závazku zesplatnila žalobkyně ke dni , datum, zbylou část úvěru a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 135 112,17 Kč do , datum, . Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná na svůj závazek uhradila částku ve výši 17 456,16 Kč, což vyplývá z historie plateb a žalobního tvrzení žalobkyně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované zkoumala úvěruschopnost žalované, když ohledně příjmové stránky vycházela z transakcí na běžném účtu žalované. Z předloženého výpisu pak vyplývá skutečnost, že žalovaná měla příjem od zaměstnavatele 3D Lasertec s.r.o. v průměrné výši 25 640 Kč za období od června do září 2024. Dále pak na účet přicházely kromě nově načerpaných úvěrů od žalobkyně platby od žalované, které se pohybovaly v rámci tisíců korun. V měsíci září platby od žalované ve prospěch sledovaného účtu činily částku 39 616 Kč – žalobkyně pak vycházela z příjmu za měsíc září 2024 ve výši 63 465 Kč, ačkoliv příjem ze zaměstnání činil pouze 27 159 Kč. Takovéto platby pak probíhaly i v ostatních sledovaných měsících – květen až srpen 2024.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, když s odbornou péčí nezkoumala příjmovou stránku žalované. Ačkoliv žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 29 260 Kč, žalobkyně při posouzení vyšla z částky 38 956 Kč. Tato částka se skládala z průměru přijatých plateb na účet žalované za období od května 2024 do září 2024, bez ohledu na skutečnost, z jakého důvodu byla platba na účet zaslána, tj. zda se jedná o pravidelný měsíční příjem nebo o přeposlání pouze prostředků z jiného důvodu.10. Soud má tak za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to pro poskytnutí úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně řádně a s odbornou péčí nezkoumala příjmovou stránku žalované. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tak žalovaná povinna uhradit žalobkyni nesplacenou část jistiny, a to v době přiměřené jejím poměrům. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně nárok na úrok z prodlení z nesplacené části jistiny, když nárok na úhradu tohoto úroku může žalobkyni vzniknout teprve v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou nesplacené části jistiny (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni nesplacenou část jistiny, když výrokem III. umožnil, aby tuto částku hradila v pravidelných měsíčních splátkách, jež dle tvrzení žalované je v přiměřené výši a zajišťující úhradu dané částky v rámci jejích možností.12. Pro úplnost soud uvádí, že je mu známo z podání žalované ze dne , datum, a z úřední činnosti, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo v rozmezí od června 2024 do července 2025 uzavřeno minimálně 6 smluv o úvěru s celkovou částkou ve výši 396 000 Kč, když o těchto smlouvách jsou vedena řízení pod sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na plnění splátek ze strany žalované vůči žalobkyni má soud za to, že některé úvěry s ohledem na dobu jejich poskytnutí byly s vyšší mírou pravděpodobnosti poskytovány žalobkyní i přes špatnou platební morálku žalované. Z tohoto však soud nedovozoval žádné závěry pro toto řízení.13. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohl soud přiznat kapitalizované obchodní ani zákonné úroky a dále pak obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení od dat požadovaných v žalobě a rovněž ani poplatek z úvěru. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.14. Soud uvádí, že v dané věci neshledal důvod pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 809,48 Kč, přičemž tato částka představuje 48,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 386 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 127 707,84 Kč sestávající z částky 6 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 010 Kč ve výši 4 202,10 Kč. Soud při posuzování úspěchu ve věci poměřoval úspěch a neúspěch i ve vztahu k přiznané částce a celkové výši nepřiznaného příslušenství žalované částky (požadovaného zákonného a obchodního úroku a kapitalizovaného obchodního a zákonného úroku).15. Podle § 160 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V dané věci požádala žalovaná o možnost žalovanou částku splácet žalobkyni ve splátkách Soud po zvážení dané věci dospěl k závěru, že žalované je na místě uložit úhradu náhrady nákladů řízení ve splátkách, a to především s ohledem na vyšší pravděpodobnost úhrady, než-li v rámci jednorázového plnění.