5 C 274/2025-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 11 805,59 Kč spolu s příslušenstvím, částku ve výši 73,79 Kč a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelským úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byla dne , datum, vyplacena na účet částka ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně tak eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 11 731,80 Kč, jež se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,69 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 87,84 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 4,80 Kč a dále pak smluvní pokutu ve výši 73,79. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy k dobrovolnému plnění.2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně, tj. 389 % ročně. Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil, což vyplývá z doplněného tvrzení žalobkyně.4. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ).5. Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou pevnou - denní ve výši 1,066 %. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, když žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty s úrokem přesahujícím 389 % ročně.11. Sjednaná výše úrokové sazby jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9 % ročně, tedy úrok je více než 43 násobný.12. S ohledem na skutečnost, že důvod neplatnosti se vztahuje k ujednání o výši úroků a výše úroku tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ, má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku, který soud shledává jako nemravný. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je neplatné i ujednání o smluvní pokutě.13. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč ze strany žalobkyně na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. V mezidobí žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný má povinnost vrátit v souladu s ust. § 2991 NOZ poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.14. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že případně k uzavření smlouvy nedošlo nebo částka ve výši bezdůvodného obohacení již byla zcela žalobkyni uhrazena. Žalovaný však zůstal zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřil a soud tak vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.15. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku odpovídající poskytnuté jistině z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nepřiznal žalobkyni nárok na poplatky ani na smluvní pokutu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, . Od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady mu nevznikli, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.