Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou domáhala po žalované , právnická osoba, zaplacení částky 13 635 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne , datum, byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo dodání a montáž klimatizační jednotky Samsung AR12TXHQB. Poté, co byl dne , datum, sjednán termín montáže na den , datum, , žalovaná dne , datum, od smlouvy odstoupila. Žalobkyně dovozovala, že smlouva byla uzavřena s žalovanou jako podnikatelkou, neboť v objednávce bylo uvedeno její IČ, a v souladu s obchodními podmínkami jí proto vznikl nárok na storno poplatek ve výši 30 % ceny zakázky, tj. 13 635 Kč. K přesvědčení žalobkyně o podnikatelském charakteru uzavřené smlouvy nicméně kromě uvedení identifikačního čísla přispěla i dlouhodobá praxe smluvních stran, neboť objednávka, která je předmětem tohoto sporu, nebyla první objednávkou realizovanou mezi účastnicemi řízení, přičemž předmětem předchozích objednávek bylo vždy dodání zboží pro účely podnikání žalované. Žalobkyně zprvu tvrdila, že obchodní podmínky byly žalované zaslány společně s emailem, který obsahoval potvrzení objednávky, později pak doplnila svá tvrzení v tom směru, že žalovaná musela při vytváření objednávky vyslovit souhlas s obchodními podmínkami dostupnými prostřednictvím odkazu na jejích webových stránkách, neboť bez tohoto souhlasu nebylo možné objednávku dokončit. Dovozovala proto, že obchodní podmínky včetně ujednání o storno poplatku se staly součástí uzavřené smlouvy. Storno poplatek ve výši 30% objednávky žalobkyně považuje za přiměřenou paušalizovanou náhradu nákladů vznikajících v souvislosti s administrativním zpracováním zakázky, rezervací montážních kapacit, objednáním materiálu, logistickým zajištěním zakázky a dalšími souvisejícími náklady.2. Žalovaná namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace. Tvrdila, že objednávku uzavřel její jednatel , jméno FO, jako fyzická osoba pro soukromé účely, nikoli jménem žalované společnosti. Poukazovala na obsah emailů, které obsahovaly potvrzení objednávek, v nichž byla jako objednatel uvedena pouze fyzická osoba bez označení žalované společnosti a bez uvedení IČ. Dále tvrdila, že i pokud by soud dospěl k závěru, že pasivní legitimace žalovaného je dána, jedná se o spotřebitelskou smlouvu, neboť smlouva nesouvisí s podnikáním žalovaného. , jméno FO, řádně a včas odstoupil od smlouvy uzavřené distančním způsobem ve lhůtě dle § 1829 občanského zákoníku a žalobkyně odstoupení výslovně přijala. Navíc pan , jméno FO, nebyl řádně seznámen s obchodními podmínkami ani se smlouvou o dílo, když potvrzení termínu montáže přes SMS nelze považovat za uzavření smlouvy o dílo ani za souhlas s obchodními podmínkami. V neposlední řadě uvedla, žalobkyní požadovaný storno poplatek ve výši 30% nebyl nikde sjednán, je v rozporu s § 1753 občanského zákoníku jakožto ustanovení, které žalovaný nemohl rozumně očekávat a zároveň představuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 a § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku. Navrhla žalobu zamítnout.3. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalované, neboť její případný nedostatek představuje důvod pro zamítnutí žaloby bez nutnosti zabývat se ostatními hmotněprávními námitkami. Pasivně věcně legitimován je ten subjekt, kterému podle tvrzeného hmotněprávního vztahu svědčí povinnost, jejíž splnění je žalobou požadováno. Důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že smluvní vztah vznikl právě mezi žalobkyní a žalovanou obchodní společností, tížilo žalobkyni. Za tímto účelem byly provedeny následující důkazy.4. Žalobkyně předložila interní systémové zprávy označené jako „, název služby, č. , hodnota, a č. , hodnota, , ve kterých se objevují údaje o IČ a DIČ žalované společnosti, fakturační adresa zní na , jméno FO, , , adresa, , tel. , tel. číslo, , email: , e-mail, . Tyto zprávy byly generovány v rámci interní komunikace žalobkyně a byly zasílány z adresy , e-mail, na tutéž adresu žalobkyně , e-mail, . Zástupce žalobkyně při jednání výslovně uvedl, že není schopen vysvětlit, proč se údaje o IČ a DIČ nacházejí pouze v těchto interních záznamech, zatímco v emailech, které byly zaslány žalobkyní objednateli na adresu uvedenou ve fakturačních údajích, tedy na email , e-mail, a které obsahovaly potvrzení objednávky uvedeny nejsou.5. Z objednávek č. , hodnota, a , číslo, , emailů, které obsahovaly potvrzení objednávek zaslaných dne , datum, a e-mailové komunikace účastníků soud zjistil, že objednávka byla realizována z e-mailové adresy , e-mail, a emaily s potvrzením objednávky zaslané objednateli obsahovalo označení objednatele jako „, jméno FO, “, , adresa, , aniž by v potvrzení bylo uvedeno IČ či obchodní firma žalované společnosti, tak jak je uvedeno v předložených interních záznamech.6. Z daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vystavila fakturu na uhrazení částky 13 635 Kč představující storno poplatek 30% z objednávky č. , hodnota, . Faktura je vystavena na odběratele žalované společnosti , právnická osoba, o., IČ , IČO, , se , adresa, .7. Z daňového dokladu č. , hodnota, a fotografie soud dále zjistil, že žalobkyně v minulosti, přesně dne , datum, vystavila fakturu na fyzickou osobu , jméno FO, za nákup a montáž klimatizace, která byla dle přiložené fotografie instalována do jedné z provozoven pana , jméno FO, . K této faktuře a fotografii žalobkyně uvedla, že těmito důkazy poukazuje na dřívější praxi mezi účastnicemi řízení v tom směru, že i přestože pan , jméno FO, pořizoval klimatizační jednotky do své provozovny, tak bylo fakturováno na fyzickou osobu. Proto se žalobkyně domnívala, že si pan , jméno FO, opět pořídil klimatizační jednotku včetně montáže za podnikatelským účelem. Žalovaná však nabízené vysvětlení žalobkyně o dřívější praxi mezi účastníky popřela, když uvedla, že pan , jméno FO, odkoupil žalovanou společnost a stal se jejím jediným společníkem a jednatelem až v roce 2024.8. Z emailové komunikace soud zjistil, že se pan , jméno FO, od počátku bránil, že by objednávku vytvořil a odeslal jako podnikající osoba. Naopak tvrdil, že klimatizační jednotku chtěl pořídit do svého bytu, který se nachází nad provozovnou z důvodu očekávaného narození syna. Zjistil však, že pro instalaci potřebuje souhlas vlastníka nemovitosti, který v dané době neměl, a proto od smlouvy odstoupil. Tato zjištění soud hodnotí pouze jako podpůrné okolnosti dokreslující obsah komunikace mezi stranami, sama o sobě však nejsou nosným důvodem zamítnutí žaloby.9. Žalobkyni tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že smlouva, z níž uplatňuje nárok, byla uzavřena právě se žalovanou obchodní společností (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Provedeným dokazováním však tato skutečnost prokázána nebyla. Z provedených důkazů naopak vyplynulo, že jako objednatel vystupovala fyzická osoba , jméno FO, , nikoliv žalovaná obchodní společnost. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně existence závazkového vztahu mezi účastnicemi řízení. Žalovaná proto není nositelem tvrzené povinnosti, a není tudíž v řízení pasivně věcně legitimována.10. Jediné listiny, z nichž lze dovozovat spojení objednávky se žalovanou společností, představují interní evidenční výstupy žalobkyně označené jako „, právnická osoba, “, v nichž jsou uvedeny údaje o IČ a DIČ žalované společnosti. Tyto dokumenty však nepředstavují komunikaci adresovanou objednateli, nýbrž interní systémové záznamy žalobkyně generované v rámci její vnitřní evidence. Soud je hodnotil ve vzájemné souvislosti s potvrzeními objednávek zasílanými objednateli bezprostředně po vytvoření objednávek. Zatímco potvrzení objednávek zaslaná na adresu objednatele uvádějí jako objednatele pouze fyzickou osobu , jméno FO, bez uvedení obchodní firmy či identifikačního čísla žalované společnosti, interní systémové výstupy tyto údaje obsahují. Na tento rozpor byl zástupce žalobkyně při jednání výslovně dotázán, avšak nebyl schopen vysvětlit, z jakého důvodu se údaje o IČ a DIČ objevují pouze v interních záznamech žalobkyně, nikoliv v potvrzeních objednávek zasílaných objednateli.11. Žalobkyni přitom tížilo důkazní břemeno k prokázání jejího tvrzení, že identifikační údaje žalované společnosti byly do objednávkového formuláře zadány samotným objednatelem již při vytvoření objednávky a že objednávka byla činěna jménem žalované společnosti. K prokázání této skutečnosti však žalobkyně nepředložila žádný další důkaz. Nepředložila žádný jiný důkaz, z něhož by bylo možno bezpečně dovodit původ předmětných údajů. Současně nenabídla žádné skutkové vysvětlení mechanismu, kterým se údaje o IČ a DIČ žalované společnosti do interních evidenčních výstupů dostaly, jestliže se neobjevily v potvrzeních objednávek zaslaných objednateli bezprostředně po jejich vytvoření. Za této důkazní situace nelze z interních evidenčních výstupů učinit spolehlivý závěr, že údaje o IČ a DIČ byly součástí objednávky již v okamžiku jejího vytvoření.12. Naopak z potvrzení objednávek zaslaných objednateli bezprostředně po jejich vytvoření, jakož i z navazující komunikace mezi účastníky, vyplývá, že vůči žalobkyni byla jako objednatel identifikována fyzická osoba. Potvrzení objednávek neobsahují obchodní firmu žalované společnosti ani její identifikační číslo. , jméno FO, navíc od počátku komunikace se žalobkyní rozporoval, že by objednávku činil za žalovanou společnost, a tvrdil, že klimatizační jednotku pořizoval pro soukromé účely do bytu, který užíval k bydlení se svou rodinou. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že smluvní vztah vznikl mezi ní a žalovanou společností. Pochybnosti o původu údajů o IČ a DIČ žalované společnosti proto jdou k tíži žalobkyně, kterou v tomto směru tížilo důkazní břemeno.13. Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně založené na tvrzené předchozí obchodní praxi mezi účastnicemi řízení. Provedené důkazy podle názoru soudu prokazují toliko existenci předchozích obchodních vztahů mezi žalobkyní a fyzickou osobou , jméno FO, . Ani existence předchozích obchodních vztahů mezi žalobkyní a fyzickou osobou , jméno FO, neprokazuje, že tato osoba při projednávané objednávce jednala jménem žalované společnosti. Současně bylo zjištěno, že v době předchozí transakce nebyl , jméno FO, ani společníkem ani jednatelem žalované společnosti. Tvrzená předchozí obchodní praxe proto nemůže nahradit důkaz o tom, kdo byl smluvní stranou konkrétní objednávky uzavřené v červnu roku 2025.14. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že smlouva byla uzavřena se žalovanou společností. Pokud případný smluvní vztah vznikl, pak výsledky dokazování nasvědčují tomu, že vznikl mezi žalobkyní a fyzickou osobou , jméno FO, . Protože soud dospěl k závěru, že žalovaná není účastníkem tvrzeného hmotněprávního vztahu, nemohly by ani případné další skutkové závěry týkající se spotřebitelské povahy smlouvy, účinnosti odstoupení od smlouvy, inkorporace obchodních podmínek či důvodnosti požadovaného storno poplatku změnit závěr o nedůvodnosti žaloby vůči žalované společnosti. Z tohoto důvodu považoval soud provádění dalšího dokazování k těmto otázkám za nadbytečné, neboť tyto otázky by mohly být právně významné pouze v případě existence smluvního vztahu mezi účastnicemi řízení.15. Protože žalovaná není nositelkou tvrzené povinnosti k úhradě storno poplatku, není v projednávané věci pasivně věcně legitimována, a proto z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.16. Žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, a soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal vůči žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 33 662,10 Kč k rukám jejího právního zástupce. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 635 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (Převzetí a příprava věci; vyjádření k žalobě z , datum, ; účast na jednání dne , datum, ; vyjádření žalované k replice žalobkyně ze dne , datum, ; účast na jednání ze dne , datum, ) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 17 269,92 Kč za 1 420 ujetých km (2x 710 km – , adresa, a zpět) v částce 12 319,92 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 33 × 30 minut v částce 4 950 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 819,92 Kč ve výši 5 842,18 Kč.17. Státu v řízení vznikly náklady spojené s účastí tlumočníka vietnamštiny, které byly hrazeny státem. Tyto náklady vznikly v souvislosti se zajištěním práva žalované na jednání před soudem v jazyce, kterému rozumí. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, nelze jí povinnost k náhradě těchto nákladů uložit. Současně nejsou splněny podmínky pro jejich náhradu jiným účastníkem řízení. Soud proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu těchto nákladů.