10 C 260/2021-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26 440 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě dvou smluv o zápůjčkách, uzavřených mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 30.11.2015 (smlouva [číslo] – dále jako smlouva [číslo]), a dne 24.3.2016 (smlouva [číslo] – dále jako smlouva [číslo]), dle kterých poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky vždy ve výši 11 000 Kč (2 x 11 000 Kč), které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit bance u obou smluv částku 19 140 Kč, z toho 11 000 Kč jako úvěr a 8 140 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součástí byl i sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně), a to formou 58 týdenních splátek po 330 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, dosud neuhradila žalobkyni u smlouvy [číslo] částku 8 059,20 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 2 405,80 Kč jako souhrnný poplatek, u smlouvy [číslo] částku 11 000 Kč jako dlužnou jistinu a dále částku 4 975 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6.12.2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 3.8.2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 23.8.2021, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Listinami označenými jako Fajnpůjčka - Smlouva o půjčce [číslo] s datem 30.11.2015 a smlouva [číslo] s datem 24.3.2016, má soud v řízení za prokázáno, že se v těchto písemně dohodly společnost [právnická osoba] se žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne dle každé smlouvy žalované finanční prostředky – půjčku ve výši 11 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 8 140 Kč a žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci obou smluv prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzala. V předmětných smlouvách je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. Listinami označenými jako Karta zákazníka s daty 30.11.2015 a 24.3.2016 s podpisem žalované bylo dále prokázáno, že v této žalovaná uvádí své příjmy a běžné měsíční výdaje. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 6.12.2019, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalované písemně oznámeno dopisem z 6.12.2019, podaným u pošty 7.1.2020 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 22.2.2021 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 9.3.2021, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smluv, uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 30.11.2015 a 24.3.2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 30.11.2015 v hotovosti částku ve výši 11 000 Kč a dne 24.3.2016 v hotovosti částku 11 000 Kč, žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnné poplatky ve výši 8 140 Kč (smlouva [číslo]) a 8 140 Kč (smlouva [číslo]), a to obojí v 58. týdenních splátkách po 330 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Ve smlouvách je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil její schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, bance zaplatila částku 8 675 Kč (smlouva [číslo]), 3 165 Kč (smlouva [číslo]). Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 6. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětných spotřebitelských smluv, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na neplatnost smluv byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované celkem částku 22 000 Kč, přitom žalovaná žalobkyni zaplatila částku 11 840 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku rozdílu ve výši 10 160 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit částku 10 160 Kč. Současně