10 C 148/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 28.2.2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z této částky od 28.10.2017 do zaplacení, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27.10.2017 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance tuto částku včetně úroků a poplatků formou 16 měsíčních splátkách, se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátky k 27.2.2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, nezaplatil nic. Ke dni 6. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti [právnická osoba], převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], následně pak byla pohledávka za žalovaným postoupena dne 11.12.2019 na společnost [právnická osoba], [IČO] a následně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů byla prověřována v interním systému původní věřitelky, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 14.7.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 8.8.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27.10.2017, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 27.10.2017, listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 27.10.2017, včetně předpisu splátek k této smlouvě, je v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které tento převzal hotově v den uzavření smlouvy, přitom žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 55 200 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotný úvěr a 25 200 Kč jako poplatky a úroky, a to formou 16 měsíčních splátek po 3 450 Kč. Dále v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí sám, jeho měsíční příjem je invalidní důchod ve výši 13 656 Kč a má další příjmy ve výši 3 100 Kč, jeho výdaje za bydlení činí 6 000 Kč, energie 800 Kč, strava 2 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Z potvrzení ČSSZ byla zjištěna výše invalidního důchodu žalovaného v částce 13 306 Kč, v čestném prohlášení žalovaný prohlásil dne 27.10.2017, že má další příjem z brigády bez smlouvy ve výši 3 150 Kč měsíčně a za elektřinu platí 800 Kč, z potvrzení o výši nájmu a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný na nájemném platil 6 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o prodeji části podniku z 6.9.2018, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a spol. [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a spol. [právnická osoba] dne 11.12.2019 a následně smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi spol. [právnická osoba] a žalobkyní dne 9.6.2021 včetně příloh obsahující seznam postupovaných pohledávek, je pak v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele až na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 26.2.2020 a kopií poštovního podacího archu ze dne 26.2.2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky ihned s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 27.10.2017 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 27.10.2017 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit bance celkem částku 55 200 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od banky převzal. Žalovaný nezaplatil na uvedenou smlouvu nic, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla s dalšími společnostmi a následně i se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v Žádosti o úvěr, kdy správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem, potvrzením o důchodu, přičemž další uváděný příjem nebyl ověřován, ohledně výdajů byla doložena pouze nájemní smlouva a potvrzení o platbě nájemného, přičemž žádné další potvrzení ohledně ověřování údajů ve vztahu k výdajům žalobkyně nedoložila. Podle žádosti měl být žalovaný svobodný, měl žít sám. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, když potvrzení o invalidním důchodu a nájemném, nepostačí, žalobkyně nezkoumala a neověřovala jeho případné úvěrové zatížení, neověřovala žádné další jeho výdaje vyjma nákladů na bydlení, přičemž takové posouzení nestačí, když nenaplňuje požadavky odborné péče. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Ke splnění podmín