10 C 180/2022-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 29.4.2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 1.3.2018 do zaplacení, když uvedenou částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28.2.2018 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] [IČO], na podkladě níž poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně úroků a poplatků formou 14 měsíčních splátek, se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátky k 28.4.2019. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, nezaplatila nic. [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávku za žalovanou dne 11.12.2019 na společnost [právnická osoba], [IČO] a tato společnost následně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při posouzení vycházela z informací získaných od žalované ověřených v interním systému původní věřitelky, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 14.7.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 5.8.2022, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28.2.2018, je v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které tyto převzala hotově v den uzavření smlouvy, přitom žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 27 272 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotný úvěr a 12 272 Kč jako poplatky a úroky, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 948 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek, uzavřených dne 11.12.2019 mezi společností [právnická osoba] a spol. [právnická osoba] a dne 9.6.2021 mezi spol. [právnická osoba] a žalobkyní, včetně příloh obsahující seznam postupovaných pohledávek, je pak v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele až na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 26.2.2020 a kopií poštovního podacího archu ze dne 26.2.2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení částky ihned s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo]. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28.2.2018 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také téhož dne skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaná se naopak zavázala vrátit bance celkem částku 27 272 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky převzala. Žalovaná nezaplatila na uvedenou smlouvu nic, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla s další společností a následně i se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovanou, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými. Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, bez dalšího prověřování. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedošlo. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy, bylo nutné provést vypořádání podle ustanovení níže uvedeného, kdy strany si musí vrátit vzájemná plnění z titulu bezdůvodného obohacení. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč, na toto plnění žalovaná nezaplatila nic, proto žalované vznikl majetkový prospěch na úkor žalobkyně a je tedy povinna žalobkyni tento prospěch v žalované výši vydat, když žalovaná sama netvrdila ani neprokázala, že by cokoliv žalobkyni, popř. jejím právním předchůdcům zaplatila. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě vyhověno a pro smluvní úrok byla žaloba zamítnuta. 14. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení částky 15 000 Kč předžalobní upomínkou z 26.2.2020 bez stanovené lhůty k plnění. Pro doručení této výzvy soud vychází z notoriety 3 dnů pro doručení prostřednictvím poštovních služeb, odpovídající lhůtu k plnění má soud v délce 7 dnů, žalovaná tedy měla zaplatit do 10 dnů, tj. konkrétně do 8.3.2020, od 9.3.2020 je v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a následujících občanského zákoníku, a to ve výši