10 C 359/2021-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě písemné smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] a žalovanou dne 21.3.2017, na jejímž základě poskytla po přezkoumání úvěruschopnosti žalované s ověřením zjištěných údajů, právní předchůdkyně žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. v celkové částce 73 600 Kč v 16-ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 21.7.2018. Žalovaná však svůj závazek nesplnila, nezaplatila nic, žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 40 000 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky. Ke dni 6.9.2018 byla část závodu právní předchůdkyně [právnická osoba] převedena ve prospěch spol. [právnická osoba] a tato následně postoupila předmětnou pohledávku dne 11.12.2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud zjistil z listiny nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 21.3.2017 a ze Smlouvy o úvěru [číslo] s datem 21.3.2017, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předpisem splátek, podepsaných žalovanou a zástupcem společnosti, [právnická osoba] (dále banka), se banka zavázala poskytnout a také dne 21.3.2017 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem na předmětných listinách a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 73 600 Kč formou 16 měsíčních splátek po 4 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 30-ti dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení do 30-ti dnů od splatnosti předcházející splátky; v rámci žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 12 963 Kč, je svobodná a žije ve společné domácnosti s přítelem, jehož příjem činí 15 000 Kč, výdaje ve výši 12 610 Kč (bydlení 4 630 Kč, výživné 4 000 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, splátky úvěru 3 000 Kč), přičemž tyto údaje byly ověřeny dodatkem pracovní smlouvy žalované u [právnická osoba] z 30.9.2016, z něhož vyplynulo, že příjem od 1.10.2016 měl činit 16 000 Kč, výplatními lístky za 1, [číslo], dodatkem nájemní smlouvy [číslo] z něhož vyplynulo, že žalovaná bydlí ve společné domácnosti s [jméno] [jméno], kdy nájemné představuje 4 600 Kč, elektřina 330 Kč, plyn 150 Kč, přičemž údaje žalovaná vlastnoručně potvrdila včetně bydlení ve společné domácnosti s [jméno] [jméno], čestným prohlášením bez data. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, když za celou dobu neuhradila nic. Žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní upomínku z 26.2.2020, na základě které byla vyzvána uhradit dluh ihned, což bylo zjištěno z předžalobní upomínky s datem 26.2.2020 včetně podacího lístku z 26.2.2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s datem 11.12.2019 bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni, přičemž dle smlouvy o prodeji části podniku z 6.9.2018 bylo dále zjištěno, že přešla uvedená práva a povinnosti z výše uvedené smlouvy ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno]. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako [číslo] s datem 21.3.2017 se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 21.3.2017 skutečně poskytla žalované částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit bance spolu s úrokem a s poplatkem v celkové výši 33 600 Kč ve 16-ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 21.7.2018; v rámci žádosti o úvěr při ověřování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, které nebyly specifikovány, avšak ověřován byl pouze příjem žalované bez ověření příjmu přítele, výdaje byly ověřovány pouze nájemní smlouvou a potvrzením o inkasu bez ověřování dalších výdajů a úvěrů. Žalovaná nezaplatila nic a zůstatek úvěru nevrátila ani přes předžalobní upomínku z 26.2.2020, podanou u pošty dne 26.2.2020. Následně pak právní předchůdkyně převedla svoji pohledávku za žalovanou až na žalobkyni. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez nedostatečného prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované celkem částku 40 000 Kč, žalovaná nezaplatila nic. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 40 000 Kč, proto žalovaná musí