10 C 373/2021-85 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 960,83 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o bankovních produktech a službách, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále banka) a žalovanou dne 25.8.2017, na základě které se banka zavázala dle žádosti žalované o revolvingový úvěr [název úvěru] [anonymizována dvě slova] 21.2.2018 poskytnout žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 6 000 Kč na jejím běžném účtu č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet dle sjednaných podmínek ve smlouvě společně s poplatky a s úrokem ve výši 21,99 % z čerpané částky a v případě porušení smlouvy rovněž se sjednaným úrokem z prodlení. Při schvalování úvěru vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o revolvingový úvěr [název úvěru] [anonymizováno] ze dne 21.2.2018, kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky, potvrzením o výši příjmu žalované a jeho porovnáním s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. [příjmení] svůj závazek splnila a umožnila žalované úvěr na běžném účtu čerpat, avšak žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, proto banka využila svého práva a převedla 17.6.2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 5 960,83 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovanou. Žalovaná tak nadále dluží na základě úvěrové smlouvy částku 5 960,83 Kč na nesplacené jistině a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny od 29.1.2021 až do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021, která byla uzavřena mezi žalobkyní a bankou, pak předmětná pohledávka přešla na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 22.12.2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 10.1.2022, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že tento s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 21.2.2018 dohodly na tom, že banka poskytne žalované revolvingový úvěr s limitem ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu žalované, na kterém je úvěr čerpán, přičemž souhrn částek připsaných za každý kalendářní měsíc ve prospěch tohoto běžného účtu, musí být ve výši minimálně 50 % z povoleného limitu. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala banka úvěruschopnost žalované toliko z údajů, které tato bance sdělila v žádosti o poskytnutí úvěru dne 21.2.2018 a tento si ověřila potvrzením zaměstnavatele o příjmu žalované za poslední tři měsíce. Žalovaná přitom vyčerpala z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč a uhradila v souvislosti s čerpaným kontokorentem bance za období od [číslo] – [číslo] celkem částku 2 183,50 Kč (poplatky za vedení účtu kontokorent – 16 x 29 Kč, kontokorentní úroky ve výši 1 419,50 Kč, poplatek za překročení limitu kontokorentu ve výši 300 Kč). Žalobkyně předmětnou pohledávku vůči žalované nabyla od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21.1.2021. Na základě předžalobní upomínky z 23.2.2021, která byla podána k doručení dne 24.2.2021, byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky bez uvedení lhůty k plnění. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez výdajů a bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 6 000 Kč, přitom žalovaná žalobkyni zaplatila částku 2 183,50 Kč (poplatky + úroky). Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 3 816,50 Kč, proto bylo žalobě v této části vyhověno, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by zaplatila žalobkyni více v souvislosti s předmětnou smlouvou o kontokorentu. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vrácení žalované částky předžalobní upomínkou, která byla podána poště