10 C 377/2021-97 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 332,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o povoleném debetu [číslo], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále banka) a žalovaným dne 23.11.2018, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet včetně úroku ve výši 21,9 % ročně a poplatků, nebyl oprávněn překročit sjednanou výši úvěru. Žalovaný průběžně čerpal povolený debet v období od [číslo] až do [číslo], z důvodu porušení smlouvy banka úvěr zesplatnila dne 11.5.2020. Na účet povoleného a vyčerpaného debetu ve výši 50 000 Kč žalovaný uhradil celkem částku 2 460,52 Kč s tím, že dlužná částka sestává z jistiny ve výši 49 332,88 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 646,80 Kč za dobu od 12.5.2020 do 15.6.2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 786,27 Kč za dobu od 12.5.2020 do 15.6.2020, a dále zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny od 16.6.2020 až do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.7.2020, která byla uzavřena mezi žalobkyní a bankou, pak předmětná pohledávka přešla na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listin nazvaných Návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] včetně Akceptace banky s datem 23.11.2018, Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, Ceník služeb, Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu, Všeobecné obchodní podmínky, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný se dne 23.11.2018 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s poplatky dle Sazebníku a sjednanými úroky ve výši 21,9 % ročně, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Protokolem o převzetí platební karty z 28.4.2016 a 23.4.2018 bylo dále prokázáno, že žalovaný potvrdil převzetí platební karty pro čerpání finančních prostředků z předmětného běžného účtu. Z výpisu z účtu a z povoleného debetu na jméno žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný celý úvěr opakované čerpal, celkem zaplatil 2 460,52 Kč. Ze sdělení banky [právnická osoba] bylo dále zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru vycházeli z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a z obratů na jeho účtu ve výši 55 114 Kč a z jeho odhadnutých příjmů a výdajů na základě historických dat z ČSÚ, údaje sdělené žadatelem rovně kontrolovali z bank a nebankovních registrů, ins. Rejstříku, databází MVČR, atd., žádné doklady k tomuto sdělení nebyly doloženy. Z dopisu banky s datem 11.5.2020 bylo dále zjištěno, že žalovanému bylo zasláno Oznámení o prohlášení předmětného úvěru za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného s tím, aby dlužnou částku zaplatil ihned. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16.11.2019 a z připojeného poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že ho zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Listinou označenou jako Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.8.2018 a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.7.2020 včetně přílohy ohledně seznamu postupovaných pohledávek, je dále v řízení prokázáno, že banka k tomuto datu se dohodla s žalobkyní na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem s datem 28.7.2020, což bylo zjištěno z dopisu. 4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 23.11.2018 dohodli na tom, že banka poskytne žalované revolvingový úvěr s limitem ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky a nepřekročit sjednaný limit. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala banka úvěruschopnost žalovaného toliko z údajů, které tento bance sdělil v žádosti o poskytnutí úvěru, z obratů na jeho účtu a z předpokládaných příjmů a výdajů bez jakéhokoliv ověřování. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč a uhradil bance celkem částku 2 460,52 Kč. Následně ho původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr pro okamžitou splatnost zůstatku úvěru z důvodu porušení smlouvy. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez výdajů a bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče, když výpis z jeho účtu není dostačující pro zhodnocení finanční situace žalovaného. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úv