10 C 382/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě písemné smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] a žalovanou dne 29.3.2017, na jejímž základě poskytla po přezkoumání úvěruschopnosti žalované s ověřením zjištěných údajů, právní předchůdkyně žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. v celkové částce 128 800 Kč v 16-ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 29.7.2018. Žalovaná však svůj závazek nesplnila, nezaplatila nic, žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 70 000 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky. Ke dni 6.9.2018 byla část závodu právní předchůdkyně [právnická osoba] převedena ve prospěch spol. [právnická osoba] a tato následně postoupila předmětnou pohledávku dne 11.12.2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud zjistil z listiny nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 29.3.2017 a ze Smlouvy o úvěru [číslo] s datem 29.3.2017, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předpisem splátek, podepsaných žalovanou a zástupcem společnosti, [právnická osoba] (dále banka), se banka zavázala poskytnout a také dne 29.3.2017 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem na předmětných listinách a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 128 800 Kč formou 16 měsíčních splátek po 8 050 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 30-ti dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení do 30-ti dnů od splatnosti předcházející splátky; v rámci žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla svůj příjem ze zaměstnání ve výši 12 422 Kč a brigády ve výši 3 000 Kč, příjem celé domácnosti ve výši 29 422 Kč, který nebyl blíže specifikován, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti k dětem, výdaje ve výši 7 331 Kč (bydlení 3 451 Kč, výživné 2 000 Kč, elektřina 880 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč), přičemž tyto údaje byly ověřeny čestný prohlášením žalované s datem 29.3.2017 ohledně příjmu z brigády ve výši 3 000 Kč měsíčně i ohledně platby elektřiny ve výši 880 Kč měsíčně, pracovní smlouvou z 10.10.2016 u [právnická osoba], o.p.s. včetně mzdového výměru a výplatními páskami za období [číslo] – 12 003 Kč, [číslo] – 11 864 Kč, [číslo] – 13 399 Kč, dodatkem ke smlouvě o užívání bytu [číslo] na jméno [jméno] [příjmení] z 19.2.2001, z něhož vyplynulo, že výše nájemného představovala částku 1 690 Kč a z poznámky na tomto dodatku, že výše nájemného od 1.1.2005 činí 3 451 Kč měsíčně. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, když za celou dobu neuhradila nic. Žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní upomínku z 26.2.2020, na základě které byla vyzvána uhradit dluh ihned, což bylo zjištěno z předžalobní upomínky s datem 26.2.2020 včetně podacího lístku z 26.2.2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s datem 11.12.2019 bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni, přičemž dle smlouvy o prodeji části podniku z 6.9.2018 bylo dále zjištěno, že přešla uvedená práva a povinnosti z výše uvedené smlouvy ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno]. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako [číslo] s datem 29.3.2017 se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 29.3.2017 skutečně poskytla žalované částku 70 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit bance spolu s úrokem a s poplatkem v celkové výši 128 800 Kč ve 16-ti měsíčních splátkách po 8 050 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 29.7.2018; v rámci žádosti o úvěr při ověřování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, které nebyly zcela specifikovány, ověřován byl pouze příjem žalované ze zaměstnání bez ověření dalších nespecifikovaných příjmů žalované, uvedených v žádosti o úvěr, výdaje byly ověřovány pouze nájemní smlouvou bez ověřování dalších výdajů. Žalovaná nezaplatila nic a zůstatek úvěru nevrátila ani přes předžalobní upomínku z 26.2.2020, podanou u pošty dne 26.2.2020. Následně pak právní předchůdkyně převedla svoji pohledávku za žalovanou až na žalobkyni. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez nedostatečného prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala